Test 75mm objektivu

V poslední době jsem narážel na zajímavé snímky Orionu s 85mm objektivem. V porovnání s dalekohledem je světelnost objektivu někde jinde, např. od kolegy zapůjčený objektiv 50mm FX (75mm DX) má světelnost 1.4. Moc mě zajímalo, jak bude vypadat jednoduchý snímek s časem mezi 15 - 30s z obyčejného stativu.

Nakonec jsem se nevydával někam za velkou tmou a zkusil jsem štěstí přímo v Šatově u bunkru. Kolem půlnoci se Orion nacházel blízko meridiánu, takže ideální stav.

Bylo docela zima, kolem -5° C, naštěstí nefoukal vítr. Vydržel jsem asi 20 min, udělal pár snímků a šel domů. Výsledné snímky mají ISO 3200, čas 15s.

Zpětně jsem litoval, že jsem nezkusil nižší ISO, protože obloha byla dost nasvícená a nižší ISO by třeba pomohlo.

Snímky dopadly následovně:

První test napájení

V podstatě od září jsem čekal, až si budu moct ověřit nové napájení v terénu. Nejprve jsem čekal na PowerTank, následně snad dva měsíce na adaptér 12V/9V a nakonec na počasí.

To se koncem listopadu umoudřilo - aspoň co se čisté oblohy týče, jinak začala kosa. Sice byla jasná obloha doprovázena silnějším větrem, ale 29.11. měl být vítr nejslabší.

Pozorování se odehrávalo na klasickém místě u Mackovic, na místě jsem byl v 19 hod. Dlouhá doba od posledního pozorování si vybrala daň v tom, že mi všechno trvalo déle a musel jsem vzpomínat, co vše je potřeba udělat.

Cílem večera bylo zachytit konečně Andromedu na alespoň minutové expozici. Nový zdroj by to měl umožnit. První kroky naznačily, že tomu nejspíš nebude. Když pominu, že se na začátku motor vůbec nerozjel (snad jen špatně přepnutý North - South přepínač), nedosahoval nakonec potřebné rychlosti, aby stíhal zemské rotaci. Vzhledem k tomu, že doma jel jak o život, musí to být zimou. Není mi ale jasné, jestli to vadí zdroji nebo motoru. Napadá mě ještě možnost napájet z auta, na to ale budu potřebovat prodlužovací kabel na adaptér.

S dalším zaměřováním montáže jsem se nezabýval, zima začala pronikat do rukou a nohou. Udělal jsem fotky Mlhoviny v Orionu a také první snímek Flame Nebula.

Upgrade napájení - pokračování

Po velmi dlouhé době vkládám konečně další příspěvek. Ne že by počasí nepřálo (i když to taky), ale stále jsem čekal na doručení všech komponent pro nové napájení motoru dalekohledu.

Po rychlém převzetí SkyWatcher PowerTank zbýval už jen adaptér, který přes ebay putoval z Hong Kongu. Po šesti týdnech čekání jsem musel kontaktovat prodávajícího, že zásilka nedorazila. Reakce mě mile překvapila, ihned poslal nový výrobek. Ještě víc mě ale překvapilo, když byl za 8 dní ve schránce. Poté, co jsem čtyři týdny (první dva týdny to ani nemělo cenu) den co den s napětím kontroloval schránku, stačilo jedno otevření schránky a druhý balíček dorazil. Tedy doufám, že je to ten druhý a ne ten první :-)...

A co že jsem objednával (odkaz)?

Bude to vše fungovat? To byl poslední otazník. Ukázalo se, že ano. Takto vypadá zapojený PowerTank s adaptérem na 9V připojeným k motoru přes konektor, který jsem vlastnoručně pájel.

Tak už to jen vyzkoušet v poli...a myslím fakt v poli.

Galaxie v Andromedě podruhé

Zatímco čekám na nový zdroj, dal jsem poslední šanci 9V baterii, aby prokázala svůj potenciál. Od manželky jsem dostal "volno" a týden jsem trávil v Brně sám. Toho jsem hodlal jaksepatří využít a nechtěl jsem promrhat jedinou jasnou noc.

Hned v pondělí se zadařilo a já jsem vyrazil. Baterie nabité, termo taška připravená, dokonce jsem si do láhve připravil horký čaj, který měl sloužit jako ohřev vzduchu uvnitř tašky. Do kufru jsem dával už rozestavěnou montáž (trojnožku s tácem), abych minimalizoval čas příprav.

Vyjížděl jsem k Mackovicím v 20:00, na místě jsem byl před 21. hod. a hned jsem se dal do práce. Zapojení devítivoltovky jsem odkládal, co to šlo, abych ji ušetřil práce v zimě. Teplota se pohybovala kolem 10°C.

Dal jsem si záležet s ostřením a zdá se, že jsem našel dobrý postup, viz výsledné (jediné) foto níže. Následně jsem přešel na zarovnávání - zde už je třeba i motoru.

Vše probíhalo jako vždy. Co však bylo horší než jindy, byl motor. Velmi záhy přestal stíhat a i na plný výkon byl pozadu. Bylo mi hned jasné, že pro dnešek jsem skončil, v klesajících teplotách si s 9V baterií nevystačím.

Abych si z noci odnesl aspoň nějaké foto, cvaknul jsem M31 a M13. První zmiňovaná ani nestojí za ukázku, u M13 jsem ale dosáhl lepšího výsledku než při prvním focení. Důvodem byl lepší fokus.

Doufám, že se prokáže má teorie se slabým zdrojem ve formě 9V baterie. Velmi nerad bych trávil následující měsíce pouhým čekáním, až se počasí zase zlepší...

Upgrade napájení

Při posledních pozorováních jsem se musel potýkat s problémem s napájením motoru. Rozhodl jsem se pro řešení.

V prvé řadě jsem si koupil pořádný zdroj - SkyWatcher PowerTank 7Ah (zatím čekám na doručení z UK).

Autozásuvky na zdroji nabízejí 12V, já potřebuji pro motor 9V, takže jsem přes eBay objednal adaptér (také zatím čekám na doručení). Koncovka na adaptéru je samozřejmě jiná, než co nabízí pro připojení motor (9V clip). Proto přišel na řadu manuální zásah.

Nakoupil jsem koncovky a páječku, kterou jsem už párkrát potřeboval, a pustil se do modifikací.

Vzhledem k tomu, že zdroj ještě nemám a že bych i tak chtěl v některých situacích využívat napájení z 9V baterie, musel jsem zvolit přístup, který umožní využívat střídavě obě možnosti.

9V clip motoru jsem tedy přepájel na napájecí koncovku (upřímně - nevím, jak se jí říká).

Tato koncovka sedí i na výše zmiňovaný adaptér z eBay.

Dále jsem si napájel kabel s odpovídající koncovkou a 9V clipem na druhé straně, abych pomocí něj mohl připojit baterii. Mám v plánu baterii v chladném počasí umísťovat do chladu odolného prostředí - buď nějaká zaizolovaná krabice, nebo kapsa.

A když se to celé zapojí, vypadá to takto:

Co se týče samotné práce, bylo to moje první  pájení snad od střední školy (kde mi to stejně moc nešlo). Celkem jsem řešil tyto spoje:

• napájecí kabel (sameček, 2 spoje)
• napájecí kabel (9V clip, 2 spoje)
• koncovka motoru (samička, 2 spoje)

První test ukázal, že spoje samečka napájecího kabelu nebyly kvalitní a musel jsem je opravit. Dál už ale vše fungovalo. Jen doufám, že jsem někde neobrátil polarizaci a nebude se dalekohled točit opačným směrem :-).

Plejády (M45) a...velké překvapení

V minulém příspěvku jsem zmiňoval, že se těším na zimní souhvězdí, která se k ránu derou na oblohu. No těšil jsem se hodně, tak jsem obětoval jednu noc a strávil ji celou venku až do brzkého rána.

Pozorování zimních souhvězdí v této době s sebou přináší nespornou výhodu vychutnat si krásu zimní oblohy za příjemných teplot. Žádné zmrzlé nohy, ruce, prostě všechno, žádný problém s technikou (baterie nefungují). Jediným problémem je, že pozorování začíná kolem 1:00 a končí před východem Slunce.

Naspal jsem si přes den a pak večer do půlnoci, načež jsem vyrazil směrem k novému stanovišti. V Brně bych s hledáním tmavé oblohy nepochodil, takže jsem jel někam dál. Nakonec jsem vybral ověřený směr ke Znojmu. Už jednou jsem v těchto lokalitách zkoušel štěstí, ale tehdy to nevyšlo kvůli mlze a relativně nízkým teplotám. To bylo u Oleksovice, resp. Miroslavi. Nyní jsem jel do stejné oblasti, ale na opačnou stranu silnice 53 - mezi pole u Mackovic.

Rovnou musím říct, že vše vyšlo krásně. Obloha čistá, vítr žádný, teplota krásných 16° C, pozorovací místo odlehlé, ale dobře dostupné, žádné vyrušení.

Kolem 1:15 jsem přijel mezi pole, která už byla sklizená a zoraná (poslední story s divočákem jsem měl stále v hlavě). Zaparkoval jsem tak, abych otevřel kufr směrem k východu, kde se mělo odehrávat vše podstatné. V tuto dobu bylo souhvězdí Býka již dostatečně vysoko, Plejády tím spíš. Orion postupně vycházel nad horizont, k vidění byly zatím jen jeho hvězdy Betelgeuse a Bellatrix.

Rychle jsem přešel k zarovnávání dalekohledu, kde jsem se setkával s klasickými obtížemi. Těžko se zaostřovalo, motor kolísal při sledování driftingu. Abych blíže popsal, jak takové kolísání vypadá. Aniž bych cokoli měnil. Motor střídavě divoce nestíhá, jde ideálně, načež zase předbíhá - to vše v různých intervalech, různých okamžicích, atp. Doufám, že je to způsobeno napájením a případný upgrade na kvalitnější zdroj problém vyřeší.

No chtěl jsem přejít co nejdříve (čím jak spíš :-) k focení, protože baterie nevydrží věčně. Bylo třeba ještě drobných korekcí zarovnání, ale nakonec jsem spustil první sérii snímků. Doufal jsem, že budu schopný jít s ISO někam k hodnotě 800 a časům blízko k 60 s. Realita? Spokojit jsem se musel s 20 s a ISO vyšvihnutým na 3200. Důvodem bylo právě ono kolísání motoru (napájení), protože i během těch 20 s a 5 snímků bylo střídavě vidět snímek, který byl ideální a vzápětí rozmazaný jedním či druhým směrem. Kromě toho jsem pozoroval, že objekt pomalu ale jistě uhýbá směrem k severu, takže moje zarovnáním nebylo ideální. Ale komu na tom záleží, když stejně není schopen mít konstantní rychlost.

Velkým pozitivem večera (rána) bylo vyhledávání objektů. Kdykoli jsem přecházel mezi objekty, našel jsem objekt na první dobrou.

Focení probíhalo po 5 snímcích s 20 s expozicí, které byly občas proloženy korekcí rychlosti. Celkem jsem měl cca 60 snímků a doufal jsem, že alespoň 30 by mohlo za něco stát. Finálním výběrem prošlo jen 7 snímků. Nafotil jsem pak ještě 20 dark snímků, 20 bias snímků, abych mohl konečně použít Deep Sky Stacker pro odstranění šumu.

Při pozorování videí s návody na editace astrofotografií, kde autoři zmiňují jejich zdrojová data, např. 60 snímků s 210 s expozicí, ISO 800, si připomenu, jak amatérská moje technika zatím je. Ale pár tipů se pochytat dá.

Výsledný obraz u mě pak vypadá takto:

Kromě šumu, kterého je všude dost, vylézá místy i mlhovina, o které mělo celé focení být. Nemám ale nashromážděných dostatek dat, aby byla vidět celá krása Plejád, včetně její mlhoviny.

Focení Plejád skončilo zhruba kolem 3:30. Tou dobou vystoupal Orion už dost vysoko, abych si troufl na fotku jeho mlhoviny. S umírajícím napájením motoru a slabým zarovnáním jsem neměl velká očekávání. Zamířil jsem na jasnou oblast ve spodní části souhvězdí, nastavil hodnoty focení a čekal na první snímek oblasti, kde by se údajně měla vyskytovat snad nejslavnější mlhovina - Mlhovina v Orionu (M42).

Co jsem viděl pro mě bylo zmíněným překvapením. Moje první slova po spatření výsledku byla: "To si děláš prdel...". A co že jsem to viděl?

Bez jakýchkoli editací na mě vyskočilo toto a to jsem prostě nečekal. Myslel jsem, že obrázky mlhoviny kolující po internetu jsou už hodně editované a ne, že je možné vidět její krásu už první fotografií.

V euforii jsem nastavil program, aby provedl co nejvíce fotografií, dokud umírající motor nevypoví službu úplně. Z cca 20 fotografií jsem nakonec vybral jednu, viz výše. Neměl jsem tedy co stackovat, proto jsem provedl jen rychlé úpravy.

Dechberoucí.

Odjížděl jsem s pocitem uspokojení. Ani mizerné zarovnání, ani kolísající motor, ani nic dalšího - vše už leželo ve stínu této fotografie.

Díky těmto dvěma objektům - M45 (Plejády) a M42 (Mlhovina v Orionu) - jsem se dostal už na celkový počet 4 objektů Messierova katalogu (který čítá 110 položek).

Moje finální editace jsou plné šumu a to důsledkem slabých dílčích fotografií. Nemůžu si zkrátka dovolit dlouhé expozice, které jsou potřeba pro nižší hodnoty ISO. Nejbližším cílem pro mě tedy bude, jak získat stálejší zdroj pro motor, případně silnější motor.

Denní obloha - timelapse oblačnosti

Astronomie není jen o pozorování oblohy v noci, pěkné věci jsou k vidění i přes den. O víkendu jsem si pohrál s timelapse videi oblak. Nejprve v Jevišovicích, poté i v Brně. Videa níže.

Na chatě u Třebíče

Páteční večer přelomového týdne srpna a září jsem strávil na chatě u Třebíče v oblasti relativně tmavé oblohy. Doufal jsem v ulovení buď lepší fotky Galaxie v Andromedě, nebo nějakého nového Deep Sky.

Pokud by počasí vyšlo tak, jak během celého týdne, nastala by možnost pozorovat celou noc. Přes den se ale počasí moc nevedlo, k večeru se však obloha celkem vyjasnila. Teplota v noci byla kolem 12° C.

Na chatě jsem byl u známého a jeho kamaráda, jimž jsem chtěl předvést, co je v noci vidět. Na začátek uvedu, že jsem dalekohled připravil na vizuální, nikoli foto pozorování, takže žádná velká přesnost nebyla třeba.

Z planet přicházel v úvahu už jen Saturn. Ten jsme našli a viděli. Pak jsme hledali některý z možných Deep Sky - zkušenost jsem měl s Galaxií v Andromedě, namířili jsme tedy na ni. Objekt jsem našel hned, zklamalo mě však, co byl schopen dalekohled zobrazit. Oproti mnou zachycené fotografii byl vidět jen světlý flek, žádné detaily. Používal jsem okulár 25mm.

Dalším v pořadí byl pro mě nový objekt - M13, Hvězdokupa v Herkulovi. Samotné souhvězdí Herkula jsem také nikdy nehledal a tak si jej mohu připsat do seznamu souhvězdí, která dokážu rozpoznat.

Opět zklamání - zase jen flek. Tak jsem si řekl, že zkusíme připojit fotoaparát a notebook, abychom viděli nějaké detaily.

Vynechal jsem zarovnání dalekohledu, protože začala zlobit baterie motoru a bylo mi jasné, že zázračných záběrů nedosáhnu. Teplota 12° C se zdá být už nízká pro dobrý výkon motoru.

Vrátili jsme se k Andromedě a opět vyhledali její galaxii. Fotografii asi nemá smysl uvádět, zajímavější byla hvězdokupa M13.

Trochu jsem si pak pohrál s umístěním fotografie M13 do kontextu souhvězdí.

Jak se noc chýlila ke konci, zkusil jsem ještě menší panorama.

Vzhledem k tomu, že se blíží měsíce s teplotami klesajícími hlouběji než jen 12° C, budu muset nějak vyřešit napájení motoru.

Jak se pomalu začíná blížit zima, vystupují k ránu souhvězdí Býka a Oriona. Už se moc těším na focení Plejád a slavné Mlhoviny v Orionu.

Trénování Drift Alignment II

O týden později přišla další příležitost na trénování Drift Alignment - tentokrát v Šatově. Průběh byl podobný jako minule, výsledek byl možná o něco lepší, kdybych nezapomněl nabít baterii pro motor. 

Zdálo se mi, že nedocházelo k takovým výkyvům při zarovnání východ-západ. Jak moc bylo zarovnání přesné nevím, protože výkon motoru šel neustále dolů a docházelo k odbíhání hvězdy.

Vyzkoušel jsem dvě vylepšení:

• větší utažení (ale ne úplné) obou os
• vyvážení dalekohledu s lehce těžší východní stranou - tip od Forrest Tanaka, který má za důsledek, že motor je stále v zápřahu (dalekohled táhne lehce proti motoru)

Zkusil jsem i zarovnání server-jih, zde šlo vše mnohem rychleji, ale výkon motoru už začal jít dolů hodně, takže jsem vše ukončil.

Abych za noc měl alespoň nějaké pozorování, zaměřil jsem se na Měsíc, který byl lehce po úplňku. Zkusil jsem poprvé funkci Planetary, nahrané video vypadá takto:

Měsíc byl ještě za stromem, ale video nevypadá špatně.

Trénování Drift Alignment

Po prvním focení Deep Sky objektu u mě došlo ke zjištění, že potřebuji natrénovat správné zarovnání dalekohledu. Na stanovišti na Slovensku trval proces (vlastně jen příprava na proces) velmi dlouho, až se nám nakonec zatáhlo.

Hodlal jsem využít první příležitost, která se naskytne, abych mohl celý proces zarovnání (konkrétně Drift Alignment metodou) natrénovat.

Ta se naskytla po dovolené v Lednici při návštěvě u prarodičů (koneckonců to byl i důvod, proč jsem do nacpaného auta bral ještě dalekohled).

Nepotřeboval jsem velkou tmu, takže se vše odehrávalo na dvorku. Za světla jsem rozložil stativ, dal do roviny a čekal na tmu. Od devíti hodin pak začalo trénování.

Rychle se mi podařilo zaostřit, vyvážit a dokonce i nastavit tak, aby objekt sledoval horizontální linku při pohybu po rektascenzi. Dál už následovalo zarovnání směru východ-západ, což obnáší vyhledání hvězdy blízko nebeského rovníku, sledování jejího pohybu směrem na sever nebo jih a korigování směru dalekohledu na východ nebo západ.

Návod říkal, že pokud hvězda uhýbá na jih, dalekohled míří moc na východ, takže jsem se snažil provádět korekci na západ. Alespoň jsem si myslel, že tak činím, ale to byl omyl, protože hvězda stále utíkala na jih. Až teď mi dochází, že korekce na západ, byla opačným směrem, než jsem si myslel, protože jsem byl otočený o 180° a tak byly strany prohozeny.

I bez tohoto poznatku mi došlo, že asi musím zkusit točit na druhou stranu, protože se stav zhoršoval. Jakmile jsem začal pociťovat zlepšení, soustředil jsem se i na rychlost motoru. I tady jsem dospěl k nepříjemnému poznání, protože motor má výkyvy rychlosti. I poslechem jde slyšet, že motor zrychluje a zpomaluje, i když se asi vždy vrátí k původní rychlosti. Má to však důsledek, že se hvězda pohne.

Do konce pozorování jsem se pokoušel zpřesnit zaměření a rychlost, ale těžko se něco nastavovalo, když šla hvězda při stejných hodnotách chvíli nahoru, pak zase dolu, chvíli doprava, pak zase doleva. Tuto situaci přisuzuji i tomu, že jsem nechal povolené obě osy a stačilo asi málo, aby došlo k pohybu montáže. S napájením motoru ale budu muset něco vymyslet. Napadá mě napájení ze sítě nebo z většího zdroje, který nebude mít takové výkyvy.

Vše jsem zabalil kolem 23:00. Přikládám ještě obrázky z noci. Nejprve různé chování při stejném nastavení:

 

A ještě chování při sledování pohybu hvězdy:

Mléčná dráha z Lednice

Na dovolené v Lednici panovala první večer jasná obloha. Apartmán jsem opustil v 22:30 na místo které jsem si vybral podle darksitefinder.org.

Nastavil jsem vše potřebné - tentokrát i vyvážení bílé - a doufal v lepší výsledek než posledně.

Focení trochu uspíšil zvuk nesoucí se z vihohradu připomínající divoké prase. Odebral jsem se na chvíli do auta, abych pak zbytek fotek docvakal na rychlo.

S výsledným panoramatem ale byl problém, Image Composite Editor (ICE) nedokázal spojit fotografie včetně popředí, kam jsem se schválně snažil umístit strom. Proto výslednému panoramatu chybí popředí.

Lov Andromedy na Slovensku

Dlouho očekávaný okamžik pozorování některého z Deep Sky objektů konečně přišel. Už dávno jsem měl vymyšlené, na co se zaměřím, jakmile vyjde počasí - M31 aka Galaxie v Andromedě. A když už Deep Sky, tak v pořádné tmě - tedy alespoň v takové, jaká je v letních měsících možná. Měsíc - velmi blízko novu, oblast - Slovensko, rozmezí Velké Fatry a Nízkých Tater (https://goo.gl/wBQ6hc). Pokud by někoho napadlo - Slovensko, hory - tam musí být medvědi - tak to stejné napadlo i mě a musím přiznat, že druhý hlas v hlavě by to celé nejraději neabsolvoval. Převládla ale touha zažít větší tmu a možnost vidět poprvé nějaký ten Deep Sky.

Zvoleno bylo rodné místo mého kolegy a spolufotografa - Ružomberok. Cesta byla dlouhá, a tak jsme vyrazili z Brna lehce po poledni. Auto bych byl schopný naplnit i sám, bral jsem: dalekohled a montáž, příslušenství, fotoaparát a příslušenství, stativ, notebook, stoličku, podložku a samozřejmě detaily jako oblečení apod.

Naplánovány byly dvě pozorovací noci. Předpověď počasí vypadala slibně (realita ale většinou bývá jiná).

V pátek jsme vyrazili na místo kolem 21:30. Během dne mělo počasí silné výkyvy, ale k večeru vládlo jasno. Byl jsem velmi zvědav, co nabídne horská obloha v oblasti slabého světelného znečištění. Pozorování předcházelo hledání vhodné lokace - neproběhlo zde prozkoumání terénu za bílého dne - ale nakonec jsme vhodné místo vybrali. Tím, že bylo po dešti, bylo docela bláto, takže jsme zůstali u cesty - provoz zde nebyl téměř žádný (po 23. hod vůbec žádný). Každý jsme se šli věnovat svému - já jsem nastavoval dalekohled, kolega ustavil stativ a jal se focení Mléčné dráhy. Příjemným zjištěním bylo, že obzor na všech stranách opravdu nebyl prosvětlován vzdáleným městem.

Přišel ale první problém. Kromě rosy a lehké přízemní mlhy (vzduch byl vůbec dost vlhký a počasí tedy vlezlé) nám situaci ztěžovala lehká oblačnost. Focení nedopadlo úplně podle představ. Obloha - polojasná, ke konci zatažená, teplota - nízká, zima - vlezlá, k tomu rosa, únava - vysoká (zpět jsem řídil se zatnutými zuby).

Jak jsem psal výše, zaměřoval jsem se na Galaxii v Andromedě. Na dalekohled jsem nasadil fotoaparát, ale notebook jsem se vytáhnout neodvážil. Relativně dlouho trvalo, než jsem se zorientoval, kde souhvězdí Andromedy navazuje na Pegase a vůbec nejtěžší bylo pak najít Galaxii v hledáčku a na fotce. Další obtíží bylo správné nastavení motoru. Věděl jsem, že nedosáhnu, aby mi objekt zůstal ostrý několik minut, ale doufal jsem, že aspoň minutu bych dosáhnout mohl. Počasí nám však nepřálo a pokusy jsme museli přerušit. Já měl objekt schovaný v oblačnosti, kolega zase orosenou čočku.

Akci jsme tedy zabalili kolem 1:00. Výsledek z prvního dne pak vypadá následovně:

Na první pozorování to není špatné, ale věřím, že jsem schopný dosáhnout víc. Věděl jsem, že potřebuji lépe nastavit polární zarovnání a rychlost motoru a pak taky využít skládání z více fotek (light, dark, flag, bias). To bylo taky cílem na další noc.

Druhý den jsme si jeli vybrat nové místo - tentokrát za bílého dne. Při hledání jsme se pohybovali v okolí původního stanoviště a mohli jsme tak zkontrolovat, jak vypadá oblast za světla. Příjemným zjištěním bylo, že jsme vlastně vybrali velmi dobře a rozhodli jsme se sem vrátit i podruhé. Velmi nás pobavilo odhalení znaku vesnice, poblíž které jsme trávili noc v horách.

Den jsme také trávili na rodinné akci v lese, kde se k nám dostala od houbařů zpráva, že byl v lese spatřen medvěd. Taková informace mě velmi potěšila. Alespoň počasí tentokrát slibovalo mnohem lepší zážitek. Postupně se vyjasňovalo a k večeru nebyla na obloze téměř žádná oblačnost.

Vzhledem k podmínkám jsme se rozhodli, že nebudeme spěchat. Plánem bylo, že dokud se pořádně nesetmí (což mělo být kolem 23:00), nastavíme a co nejpřesněji zarovnáme dalekohled (metodou Drift Alignment) a provedeme focení Galaxie. Poté přejdeme k focení Mléčné dráhy.

Byla to moje první zkušenost s tímto procesem zarovnání, proto se dalo čekat, že vše bude nějakou dobu trvat. Tentokrát jsem připojil i notebook a bral to opravdu poctivě. Vždyť času bylo dost. S každým krokem jsme trávili hodně času a po 45 minutách přišel šok (ne, nepřišel medvěd). Začalo se zatahovat a to hodně. Úplně. Ve spěchu jsme chtěli pořídit pár fotek, ale během minut bylo po focení. Výsledek z prvního dne se tedy překonat nepodařilo. Ani jednomu z nás.

Zkušenosti pro příště:

• rozhodně používat notebook, fungovalo to super a nemusel jsem se krčit u dalekohledu
• pořádně nastudovat a natrénovat Drift Alignment - např. na pozorování Měsíce
• vždy se snažit o vytvoření light, dark, flat, bias snímků
• pokud budu fotit panorama - tak vypnout automatické vyvážení bíle kvůli různým odstínům jednotlivých fotek.

Do Tater se asi delší dobu nedostanu (dokud žena nesvolí nebo nebude součástí výletu), ale věřím, že Deep Sky nafotím i v mých oblíbených oblastech blízko domu.

Nové příslušenství

Narazil jsem na hodně zajímavý program pro astrofotografii - BackyardNikon. Pomáhá při focení, ostření a vůbec celém procesu focení přes dalekohled. Jak to funguje? Stačí připojit fotoaparát přes dodaný USB kabel a program nabízí ovládání manuálního režimu, řídí focení, zobrazuje fotografie a mnohé další.

V tento okamžik jsem se radoval, že jsem při výběru fotoaparátu zvolil Nikon D5100 a ne řadu D3xxx - D5100 totiž tato aplikace podporuje, D3xxx už ne.

D5100 má ale v programu jedno omezení a to, že přes USB kabel nepodporuje režim BULB.

Pokud bych se někdy dostal k tomu, že si budu moct dovolit víc jak 30 s expozice, chyběl by mi k tomu právě tento režim.

Jenže i to se dá obejít...pomocí sériového kabelu, který se připojí do USB a pak do konektoru pro připojení kabelové spouště (celkem jsou tedy mezi PC a fotoaparátem připojeny dva kabely).

Na The Shoestring Astronomy Store nabízí tento kabel za 75$ + 16$ + poštovné, ale když člověk hledá dál, najde odkazy např. na www.cloudynights.com, kde šikovní lidé zveřejnili návod, jak si obstarat potřebné součástky a vyrobit si takový kabel doma.

Objednával jsem z AliExpress a eBay:

• Resistor 1/8W 4.7K ohm
• GERMANIUM DIODE 1N34A
• 2SA1015 in-line triode transistor
• 6pin FTDI FT232RL USB to Serial adapter 
• UN3F MC-DC2 Shutter Release Remote Switch

Objednávka celkem za 13$ :-)

I když jsem uvedl na AliExpress špatnou adresu a čtyři balíky tak měly na sobě od České pošty dva vykřičníky, po 4 týdnech od objednání vše dorazilo. S vytvořením výsledného produktu mi pomohl kolega z práce, kterému tak patří velký dík ;-).

Postup z cloudynights.com jsem zachytil na fotografiích níže.

Nejprve všechny součástky - jak je vidět, náhradní díly by byly...potřebuji jeden rezistor, jeden tranzistor, dvě diody.

USB převodník jsme rozebrali, odpájeli, abychom ho mohli modifikovat.

Na tranzistor přišel rezistor.

Kabel od spouště jsme ucvakli u spouště, dva drátky (červený a žlutý) spojili přes diody, zaizolovali.

Připravený tranzistor jsme zapojili na RTS a GND.

Nakonec se z původního kabelu USB převodníku odstříhali nepotřebné kabely a jeden se přivedl na tranzistor, druhý na GND. Upravený obvod jsme vrátili zpět do pouzdra. Poslední krok bylo spojení kabelu z USB převodníku s kabel ze spouště.

A takto vypadá výsledný kabel.

Ověření funkčnosti bylo napínavé - Windows si dal s vyhledáním ovladačů pro převodník na čas, ale na závěr se objevil nový COM port, na který jsem nasměroval BackyardNikon. A tak jsem pořídil první fotku přes BULB.

Mléčná dráha - panorama II

Výsledná fotografie z posledního nočního výletu nestála za moc, protože jsem se moc nezabýval úpravami fotografií. Jakmile jsem však našel čas, pustil jsem se znovu do práce a pomocí několika návodů, hlavně tedy již zmiňovaný návod Jak fotit panorama noční oblohy, ale dále také návod Jak upravovat fotografie Mléčné dráhy ve Photoshopu.

Nejvíce práce bylo s vinětací jednotlivých fotografií. V předchozím článku je vidět, jak fotografie v místě napojení mají tmavý okraj. Photoshop nabízí filtr Korekce objektivu, která by měla dokonce z fotografie vytáhnout přesný typ objektivu a provést odpovídající korekci, ale dostal jsem se tím na opačnou stranu - tentokrát byl okraj fotografie moc světlý. Metodou pokus-omyl se mi podařilo snížit přechod okraje na nižší, stále však viditelnou úroveň.

Další úpravy těchto přechodů jsem se rozhodl udělat pomocí masky a zesvětlením daných míst ručně. To nakonec vedlo k lepšímu výsledku, ale úplně košer způsob to asi není.

Pak už následovalo jen zvýraznění detailů Mléčné dráhy a ztmavení světelného znečištění. Jako tečku na závěr jsem ještě zvýraznil Galaxii v Andromedě.

Po provedení zmíněných úprav:

Pro porovnání přikládám fotografii před zpracováním (jen složeno pomocí Image Composite Editor):

Příště určitě zapojím do obrazu nějaké zajímavé popředí, napadá mě šatovský bunkr, a pak by bylo dobré mít větší tmu.

Mléčná dráha - panorama I

I když aktuální noční obloha není nejtmavší, musel jsem využít teplého počasí a jasné noci. V 23:00 jsem se odebral pěšky mezi pole.

Tentokrát jsem se nevydal s hvězdářským dalekohledem, ale vzal jsem jen obyčejný stativ a fotoaparát. Cílem totiž bylo focení Mléčné dráhy. Po předchozích zkušenostech jsem věděl, že mám docela malý úhel záběru, takže jsem hledal, jak udělat panorama a narazil jsem na zajímavý článek.

Zvolil jsem, že budu fotit na výšku a výsledek poskládám ze tří řad a několika sloupců (cca 10). Jedna fotografie je focena na 15s, ISO 3200, f/1.8.

Ještě ten večer mi to nedalo a zkusil, jak bude vypadat výsledek. Ideální to zatím není, ale na první pokus to úplně špatně nevypadá.

Je vidět, jak se panorama skládalo. S tím, ale doufám, půjde ještě něco udělat, fotky nejsou upravené, prostě jsem to zkusil s nezpracovanými daty. Ale i tak se mi výsledek líbí.

Obzvlášť mě potěšilo, že je i na tak světlé obloze možné nafotit Galaxii v Andromedě, viz flíček u levého okraje v dolní polovině fotky.

Na výsledné fotce ještě zapracuji a pochlubím se s výsledkem.

Andromeda, M3 nebo M13

Pro další pozorování Deep Sky si budu muset počkat na pozdější léto. V období slunovratu už noční obloha není moc temná a tomu odpovídalo mé pozorování.

Zaměřit jsem se chtěl na Andromedu, případně hvězdokupy M3 a M13. Andromeda byla u severního obzoru beznadějně neviditelná, ostatní dva objekty se mi nepodařilo najít, spíš kvůli špatné orientaci na obloze.

Celkově jsem měl problém s vyhledáním objektu na displeji fotoaparátu, bylo to focení naslepo - ať už při ostření nebo při zarovnání na Polárku.

Po dvou hodinách jsem alespoň nafotil Mléčnou dráhu s novým fotoaparátem - poprvé jsem zkoušel posbírat fotografie pro skládání v DeepSkyStackeru. A výsledek?

M81, Saturn

Po dlouhém čekání jsem se vydal na první pozorování Deep Sky objektu. Vybral jsem M81 - Bodeho galaxie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Messier_81).

V 22:00 jsem vyjel autem mezi pole u Jevišovic / Věvčic (https://goo.gl/pLbWdY).

Cílem bylo také poprvé vyzkoušet vlastní zrcadlovku - Nikon D5100 s objektivem 35mm/1.8.

Obloha byla jasná, teplota když jsem vyjížděl byla 15°C, bezvětří.

Po příjezdu jsem nejprve vyzkoušel vyfotit snímek oblohy pouze foťákem. Trochu mě překvapilo, že jsem okem nedokázal najít mléčnou dráhu. Jak jsem si později dohledal - touto dobou je velmi nízko u obzoru.

Pořídil jsem alespoň fotku Vekého vozu, viz foto bez úprav.

Pak jsem se pustil do ustavení dalekohledu, abych mohl pozorovat M81. Nejprve jsem se chtěl pokusit najít objekt okem v okuláru, ale to se asi ukázalo jako mylné. Objekt okem vidět není, souřadnice jsem přesně taky neznal a krom toho jsem podle souřadnic zatím nevyhledával. Dlouhou dobu jsem zkoušel hledat, ale to nepřineslo výsledek. Vzhledem k tomu, že mi šlo hlavně o fotku, měl jsem přejít rovnou k ní, protože pokud by se mi podařilo dobře sledovat pohyb Země, galaxii jsem mohl hledat až doma :-).

Když jsem končil, tak už vyšel nad obzor Saturn, proto jsem ještě poslední pohled, a to už fotoaparátem, věnoval jemu. Výsledek po úpravách je vidět na fotografii.

Další pokus o pozorování M81 bude snad hned následující noc. Tentokrát s jinou strategií. (7.5. byla sice obloha jasná, ale foukal vítr, v nárazech i silnější, takže se dalekohled třásl a pořídit 1min. foto bylo nereálné.)

Focení Měsíce a Jupiteru

Ještě před západem Slunce jsem nastavil dalekohled, pozorování pak proběhlo od 20 - 22 hod (v Jevišovicích na zahradě https://goo.gl/DC3TV3). Cílem bylo focení Měsíce pár dní po první čtvrti a Jupiteru, který od něj byl cca 20° na východ.

Panovalo skoro jasno, občas se objekty schovaly za oblaka. Teplota vysoko na nulou, cca 12 - 16°C, bezvětří.

Měl jsem komplet vybavení a k tomu půjčený fotoaparát Nikon D600.

Dalekohled jsem ustavil ještě před západem Slunce. Z minulých pozorování jsem si odnesl to, že nejdůležitější je mít seřízený hledáček a dalekohled. Nejprve jsem zaměřoval na kostelu, následně se už objevil Měsíc. Polární zarovnání jsem měl nastaveno z minulého pozorování, Polárku vidět zatím nebylo, proto byl dalekohled založen jen orientačně. Ukázalo se, že to pro pozorování stačilo. Čas od času bylo sice potřeba provést menší korekci v deklinaci, ale nijak to nevadilo. Na dalekohled jsem hned nasadil fotoaparát a mířil na Měsíc. Prozatím bez Barlow čočky. Seřídil jsem hledáček a dal se do toho.

První fotky jsem ladil nastavení, postupně jsem došel k času 1/1000s a ISO 100 (asi), viz foto.

Pak jsem chtěl vyzkoušet Barlow, protože poslední pozorování nepřineslo žádný výsledek. Otázkou pro mě bylo, jestli a jak budu schopný zaostřit, protože se mi to zatím nepodařilo. Měsíc se naštěstí dobře hledá, takže se výsledek dostavil rychle. Překvapením pro mě bylo, že se větší ostrosti dostalo při větším zasunutí výtahu. Po upravení hodnot fotoaparátu na větší čas a větší ISO (přesné hodnoty si už nepamatuji), dopadlo foto následovně:

Následovaly pokusy o focení Jupiteru. Tady jsem asi dosáhl horších výsledků než minule, ale bylo to asi spíš podmínkami, které dvakrát na delší dobu zakryly Jupiter na delší dobu a poté jsem to už vzdal.

Nejprve jsem zkusil foto bez Barlow.

Pak se zatáhlo a odebral jsem se domů. Před druhým focením jsem provedl korekci zarovnání, ale spíš jen pro větší zpřesnění (ne však maximální).

Použil jsem zde i Barlow čočku. Výsledkem je obraz s ostřejším obrazem, ale menšími detaily a horšími barvami.

Největší pozitivum tohoto pozorování bylo vyzkoušení motoru. Namontoval jsem ho na místě za “tmy” (okolní osvětlení a Měsíc). Základem bylo správné zaměření hledáčku, protože kdykoli jsem zamířil hledáčkem, objekt se objevil na displeji fotoaparátu a to i s Barlow čočkou! S chováním motoru jsem byl nadmíru spokojen - jemné posuny v rektascenzi se prováděly zrychlením nebo zpomalením motoru. K mému překvapení stačila pro sledování Jupiteru opravdu malá rychlost.

Prozatím se jednalo o nejhladší pozorování a to i přes to, že jsem neměl dokonale polárně zaměřeno.

Ve 2:30 jsem ještě vstal, abych pokračoval Saturnem. Kvůli malému sklonu ekliptiky však planeta nevystoupala dost vysoko, abych ji byl schopen vidět z mého pozorovacího místa, takže budu muset čekat ještě asi měsíc, až bude Saturn vycházet dřív.

Focení Jupiteru

Kolem deváté hodiny jsem jel s Radem do blízkosti Palackého vrchu (https://goo.gl/ykssHa). Obloha byla jasná, bylo i vysoko nad nulou, bezvětří. Ochladilo se až před odjezdem.

Cílem bylo focení Jupiteru a pokus o pár fotek oblohy, které si vzal na starosti Rado.

Měl jsem s sebou kompletní techniku, ale zapomněl jsem tác a závaží, bez nichž se dalo obejít. Rado bral svůj fotoaparát Nikon D750.

Po úvodním zarovnání jsme nasadili fotoaparát a zkusili seřídit hledáček a to na Plejádách. Žádný jasnější vzdálený objekt nebyl k dispozici. Během pozorování jsem několikrát zaměření rozladil, což vidím za velkou chybu. S problémy s hledáním Jupiteru jsme se potýkali neustále. Zvlášť při testování Barlow čočky (neúspěšné) a planetárního filtru (úspěšné, ale výsledkem byl Neptun :-).

Několik fotek jsme nafotili, nikdy jsme však nedosáhli toho, aby na fotce byly jak měsíce, tak Jupiter s detaily. Pomohl tedy Photoshop, viz foto:

Focení Jupiteru dopadlo relativně dobře. Až na problémy s hledáčkem a tím pádem i Barlow čočkou.

Jupiter, Saturn, Mars

V 3:30 (už) letního času jsem si přivstal, abych poprvé pozoroval Saturn, ale také Mars a Jupiter. Tentokrát jsem zkusil hřiště základní školy u paneláku (https://goo.gl/g02YIs).

Podmínky byly ideální, jasná obloha bez mráčku, teplota lehce nad nulou, bezvětří.

Vzal jsem si hvězdářský dalekohled s kompletní výbavou, netahal jsem se se závažím.

Dalekohled jsem dal na kraj basketbalového hřiště, takže téměř na rovinu. Zarovnáno bylo hned.

Nejprve jsem zaměřil osvědčený Jupiter, použil jsem okulár 10mm, bez filtru. Vidět byly jeho pruhy i čtyři jeho měsíce, viz ilustrační foto (zdroj Stellarium).

Následně jsem přešel k Saturnu. Neměl jsem dobře seřízený hledáček, takže vyhledání chvíli trvalo. Saturn jsem ale našel, byl krásně vidět jeho prstenec, viz ilustrační foto (zdroj Stellarium).

Následně jsem zkusil využít ještě barlow čočky a filtru, abych si porovnal zvětšení a detaily. Zde už jsem opravdu narazil na neseřízený hledáček, protože jsem Saturn nemohl dlouho nalézt. Zadařilo se až po cca 10 min. Planeta byla opravdu větší, ale také bylo samotné pozorování o dost těžší kvůli vibracím při ostření a posunu dalekohledu, které muselo být pro úzké zorné pole opravdu časté.

Poslední planetou byl ještě Mars. Zde jsem ale neviděl téměř žádný detail, jen zbarvenou tečku. Na Mars je asi ještě brzy. Problém byl opět i s vyhledáním. Konečně jsem si ale už vzpomněl, abych si seřídil hledáček. To jsem pak ještě využil při posledním pohledu na Jupiter, který jsem našel rychle.

Jupiter

V 22:30 jsem zašel na Bílou horu (https://goo.gl/NMNZRk) pozorovat Jupiter.

Obloha byla jasná.

S sebou jsem vzal hvězdářský dalekohled (v rukách), stativ (v batohu na zádech) a příslušenství (v tašce přes rameno krabice s příslušenstvím a závažím).

Během první půlhodiny jsem nastavoval dalekohled - výběr místa, postavení do roviny, usazení dalekohledu, namíření na Polárku.

Jupiter byl vysoko nad jižním obzorem. Měsíc byl zhruba v první čtvrti a ještě dost daleko, aby nerušil při pozorování Jupiteru.

K pozorování jsem použil okulár 10mm, bez filtru. Poprvé jsem zahlédl krásně jasné pásy na Jupiteru. Také jsem viděl jeho měsíce, ale jimi jsem se dále moc nezabýval. Zkusil jsem poprvé použít planetární filtr a i když se mi rozdíl nezdál tak velký, byly detaily opravdu o něco lepší, ale barvy trochu vybledlejší. Dál jsem zkusil zvětšení ještě znásobit pomocí čočky barlow 2x. Rozdíl mi až tak velký nepřipadal, stále jsem viděl podobný obraz, ale to mohlo být jen mým nadšením, že poprvé něco vidím :-).

Se stejnou konfigurací jsem se zaměřil na Měsíc, kde jsem pomocí maximálního přiblížení viděl Alpy a další pohoří, na jejichž jména jsem si už přesně nevzpomněl (Apeniny, Karpaty?).

Na závěr jsem se ještě jednou vrátil k Jupiteru, abych si ověřil, že ho dokážu najít a vidět.

Ještě doplním, že jsem se chystal k použití hodinového stroje, ale po zapnutí jen nečinně vrčel (baterie vybitá). Proto jsem ještě na místě přešel na ruční chod.

Pozorování jsem ukončil lehce po půlnoci, v 0:30 jsem byl doma.

Focení oblohy a pozorování Jupiteru

Kolem 21:00 jsem vyjížděl s Radem do oblasti Miroslavi (https://goo.gl/V8bVQw).

Obloha byla jasná, ale už při výjezdu z Brna bylo patrné, že začíná padat mlha.

Na focení jsem měl vypůjčený Nikon D600, bral jsem také hvězdářský dalekohled s kompletní výbavou.

Po příjezdu na místo bylo jasné, že to nedopadne dobře, protože mlha už sedla. Zkusili jsme alespoň zaměřit Jupiter, což se podařilo, ale foukal vítr a dalekohled se nedal pořádně zaostřit. Pár fotek jsme vyzkoušeli, ale výsledek je rozmazaný, viz níže.

Pozorování probíhalo s okulárem 10mm, bez filtrů a barlow čočky.

I přes nevalný výsledek se jednalo zatím o mé nejlepší pozorování.