Dlouho očekávaný okamžik pozorování některého z Deep Sky objektů konečně přišel. Už dávno jsem měl vymyšlené, na co se zaměřím, jakmile vyjde počasí - M31 aka Galaxie v Andromedě. A když už Deep Sky, tak v pořádné tmě - tedy alespoň v takové, jaká je v letních měsících možná. Měsíc - velmi blízko novu, oblast - Slovensko, rozmezí Velké Fatry a Nízkých Tater (https://goo.gl/wBQ6hc). Pokud by někoho napadlo - Slovensko, hory - tam musí být medvědi - tak to stejné napadlo i mě a musím přiznat, že druhý hlas v hlavě by to celé nejraději neabsolvoval. Převládla ale touha zažít větší tmu a možnost vidět poprvé nějaký ten Deep Sky.
Zvoleno bylo rodné místo mého kolegy a spolufotografa - Ružomberok. Cesta byla dlouhá, a tak jsme vyrazili z Brna lehce po poledni. Auto bych byl schopný naplnit i sám, bral jsem: dalekohled a montáž, příslušenství, fotoaparát a příslušenství, stativ, notebook, stoličku, podložku a samozřejmě detaily jako oblečení apod.
Naplánovány byly dvě pozorovací noci. Předpověď počasí vypadala slibně (realita ale většinou bývá jiná).
V pátek jsme vyrazili na místo kolem 21:30. Během dne mělo počasí silné výkyvy, ale k večeru vládlo jasno. Byl jsem velmi zvědav, co nabídne horská obloha v oblasti slabého světelného znečištění. Pozorování předcházelo hledání vhodné lokace - neproběhlo zde prozkoumání terénu za bílého dne - ale nakonec jsme vhodné místo vybrali. Tím, že bylo po dešti, bylo docela bláto, takže jsme zůstali u cesty - provoz zde nebyl téměř žádný (po 23. hod vůbec žádný). Každý jsme se šli věnovat svému - já jsem nastavoval dalekohled, kolega ustavil stativ a jal se focení Mléčné dráhy. Příjemným zjištěním bylo, že obzor na všech stranách opravdu nebyl prosvětlován vzdáleným městem.
Přišel ale první problém. Kromě rosy a lehké přízemní mlhy (vzduch byl vůbec dost vlhký a počasí tedy vlezlé) nám situaci ztěžovala lehká oblačnost. Focení nedopadlo úplně podle představ. Obloha - polojasná, ke konci zatažená, teplota - nízká, zima - vlezlá, k tomu rosa, únava - vysoká (zpět jsem řídil se zatnutými zuby).
Jak jsem psal výše, zaměřoval jsem se na Galaxii v Andromedě. Na dalekohled jsem nasadil fotoaparát, ale notebook jsem se vytáhnout neodvážil. Relativně dlouho trvalo, než jsem se zorientoval, kde souhvězdí Andromedy navazuje na Pegase a vůbec nejtěžší bylo pak najít Galaxii v hledáčku a na fotce. Další obtíží bylo správné nastavení motoru. Věděl jsem, že nedosáhnu, aby mi objekt zůstal ostrý několik minut, ale doufal jsem, že aspoň minutu bych dosáhnout mohl. Počasí nám však nepřálo a pokusy jsme museli přerušit. Já měl objekt schovaný v oblačnosti, kolega zase orosenou čočku.
Akci jsme tedy zabalili kolem 1:00. Výsledek z prvního dne pak vypadá následovně:
Na první pozorování to není špatné, ale věřím, že jsem schopný dosáhnout víc. Věděl jsem, že potřebuji lépe nastavit polární zarovnání a rychlost motoru a pak taky využít skládání z více fotek (light, dark, flag, bias). To bylo taky cílem na další noc.
Druhý den jsme si jeli vybrat nové místo - tentokrát za bílého dne. Při hledání jsme se pohybovali v okolí původního stanoviště a mohli jsme tak zkontrolovat, jak vypadá oblast za světla. Příjemným zjištěním bylo, že jsme vlastně vybrali velmi dobře a rozhodli jsme se sem vrátit i podruhé. Velmi nás pobavilo odhalení znaku vesnice, poblíž které jsme trávili noc v horách.
Den jsme také trávili na rodinné akci v lese, kde se k nám dostala od houbařů zpráva, že byl v lese spatřen medvěd. Taková informace mě velmi potěšila. Alespoň počasí tentokrát slibovalo mnohem lepší zážitek. Postupně se vyjasňovalo a k večeru nebyla na obloze téměř žádná oblačnost.
Vzhledem k podmínkám jsme se rozhodli, že nebudeme spěchat. Plánem bylo, že dokud se pořádně nesetmí (což mělo být kolem 23:00), nastavíme a co nejpřesněji zarovnáme dalekohled (metodou Drift Alignment) a provedeme focení Galaxie. Poté přejdeme k focení Mléčné dráhy.
Byla to moje první zkušenost s tímto procesem zarovnání, proto se dalo čekat, že vše bude nějakou dobu trvat. Tentokrát jsem připojil i notebook a bral to opravdu poctivě. Vždyť času bylo dost. S každým krokem jsme trávili hodně času a po 45 minutách přišel šok (ne, nepřišel medvěd). Začalo se zatahovat a to hodně. Úplně. Ve spěchu jsme chtěli pořídit pár fotek, ale během minut bylo po focení. Výsledek z prvního dne se tedy překonat nepodařilo. Ani jednomu z nás.
Zkušenosti pro příště:
- rozhodně používat notebook, fungovalo to super a nemusel jsem se krčit u dalekohledu
- pořádně nastudovat a natrénovat Drift Alignment - např. na pozorování Měsíce
- vždy se snažit o vytvoření light, dark, flat, bias snímků
- pokud budu fotit panorama - tak vypnout automatické vyvážení bíle kvůli různým odstínům jednotlivých fotek.
Do Tater se asi delší dobu nedostanu (dokud žena nesvolí nebo nebude součástí výletu), ale věřím, že Deep Sky nafotím i v mých oblíbených oblastech blízko domu.
