900mm tentokrát doopravdy

Mé první pokusy fotit s 900mm ohniskem nedopadly zrovna ideálně. Díky tomu jsem se rozhodl pořídit si Star Adventurer a fotit klasickým objektivem. Nyní ale nastal čas vrátit se k něčemu delšímu...

Zahřívací a seznamovací kolo jsem si dal u Brna. Nastřádal jsem zkušenosti s ustavením montáže a s ustavením na hvězdy. Vše trvalo dlouho, ale to je logické.

Nyní jsme trávili prodloužený víkend v Jevišovicích a na řadě bylo skutečné focení. Byl teprve čtvtek a já jsem vyjel po 21. hod. na obvyklé místo v poli za Jevišovicemi. Foukal trochu vítr, ale bylo 17° C. Oblohou se ještě potloukala lehká vysoká oblačnost, avšak jen dočasně. Na programu bylo jasno celou noc.

Zrovna, když jsem spouštěl SharpCap, abych opět vyzkoušel Polar Alignment, zazvonil telefon - volala babička Ivi z práce, že si zabouchla v autě klíče od auta, jestli bych ji nedovezl náhradní :-). To však mohlo počkat do rána.

Přes SharpCap se mi nakonec podařilo dosáhnout přesnosti 4" u severního pólu. Pak už následovalo ustavení na hvězdy. Opět jsem volil 3 hvězdy. Po provedení procedury ale nebyla přesnost bůhví jaká, tak jsem celý proces zopakoval. Nutno podotknout, že oproti minulému pokusu jsem použil hledáček (zrušil jsem jej jako laser) a centroval přímo v hlavním dalekohledu. Nejspíš jsem ale přehlédnul, že jsem nezačínal správně z Home pozice. Jestli to bylo skutečně tím, zjistím příště.

Na M51 ale montáž najela přesně a focení tedy mohlo začít. Nastavil jsem 20 snímků po 4 min a ISO 800. Teplota na čipu byla někde kolem 22-26° C. Po půlnoci přešla M51 meridián a já si vyzkoušel, jak se provádí proložení dalekohledu. Podle návodů stačí znovu zadat stejný objekt a montáž provede flip. Ale nic se nestalo. Najel jsem nakonec na objekt v sousedství a pak zpět. Montáž tentokrát nenajela dobře a já jsem musel pracně hledat stejnou pozici. Než jsem znovu spustil focení, uběhlo 30 min.

Po skončení focení jsem ještě nachystal 15 dark snímků a pak se dal do balení. Ještě před půlnocí se mi dokonce podařilo na 30 min. usnout. Po flipu jsem zkoušel usnout znovu, ale to se už nepovedlo. Sbaleno a odjeto jsem měl v 4 hod. ráno. Ještě zbývalo zavést klíče od auta do Znojma. No v 5 jsem byl zase doma a v 5:15 v posteli. Vstával jsem v 7 hod. ráno a jel na wellness do Maximu v Brně.

Doufal jsem v odpolední spánek, ale jediné, co se mi podařilo byl 20 min. šlofík v autě při cestě domů (neřídil jsem já :-). Večer jsem měl plány ještě na focení ze dvorku, ale vše vzalo za své, jakmile jsem viděl, jak mi do očí perou LED světla z ulice. Ještě za světla se mi ale povedlo dofotit flat snímky z modré oblohy.

Upřímně jsem se moc netěšil na zpracování, protože objektiv nemá kvalitu, aby z něj vylezlo něco pořádného. Navíc mám jen 160 min. dat. Výsledek mě ale potěšil. Vady objektivu se projevují hlavně na jasných hvězdách, jinak je kvalita pro mé potřeby ucházející. Jen kdyby byl objektiv světelnější...

EQ6-R

A je doma. Nakonec jsem se rozhodl pro EQ6-R. Pro montáž jsem si jel do Přerova, kde sídlí ATC Astro. Nejprve se zdálo, že mi ji před nosem někdo vykoupil, ale rychle byla zase skladem a v pondělí 9. dubna po práci jsem si pro ni mohl přijet.

Doma jsem se s ní postupně seznamoval a čekal na ostrý test. Těšil jsem se hlavně na Polar Alignmnet přes SharpCap, pak taky na propojení s Cartes du Ciel a na auto pointaci přes PHD.

Hned v pátek bylo přes noc jasno. Protože bylo zřejmé, že to nebude o focení, ale hlavně o seznamování se, stačilo by mi vyjít na balkon. To u nás jaksi není možné, takže jsem našel vhodnou polňačku u Brna.

Naložit vše do auta nebyla sranda. Montáž, stativ, autobaterie, bedna s příslušenstvím, teleskop, stolek, stolička a batohy. Řekl bych, že vozit všechno tohle a ještě k tomu rodinu překračuje možnosti našeho Ceedu. Ale nechme se překvapit - pokud bych sehnal dobrý přepravní box pro montáž a teleskop, dalo by se snad vše seskládat lépe.

Vyjížděl jsem až v 23 hod. Cesta byla krátká, ale lehce bahnitá. Potěšilo mě, že jsem byl trochu v dolince, takže na mě nebylo vůbec vidět. Nekonala se ani žádná nečekaná návštěva.

Přichystal jsem stativ, dal ho do roviny, osadil montáž a snažil se najít Polárku. Viděl jsem ale jen šedo. Pak mi to došlo - musíš vysunout závažovou tyč. I přes to - stále šedo. Ajo - ještě odkrytkovat. Stále šedo. Stáhnul jsem jas podsvícení - pořád nic. Zbývalo ještě otočit deklinační osu, aby se nastavila správně díra pro průhled, pak už bylo vše v pořádku.

Co mě však zarazilo - z nějakého důvodu (a stejně tomu bylo i u Star Adventurer) je zde číselník, podle kterého se nastavuje pozice Polárky, zvláštně otočen. Abych dostal 0 nahoru, jak má být, má osa zvláštní úhel. Očekával bych, že 0 bude na svém místě v základní pozici, ale není tomu tak. Důvod mi zatím zůstává skrytý.

Nějak jsem polárku nastavil - o přesnost nešlo - chtěl jsem stejně použít SharpCap. Nejprve jsem ale musel zaostřit - tady jsem si pomohl světly z města. V dalším kroku jsem si chtěl srovnat hledáček s hlavním teleskopem a laserem. To bylo velmi zdlouhavé a hlavně asi i zbytečné. Příště bych spíš chtěl použít nějakou jasnou hvězdu a na laser se úplně vykašlat, maximálně ho mít jako příruční pomůcku.

Pak už jsem se pustil do Polar Alignment přes SharpCap. Provedl jsem první snímek, otočil montáž a provedl druhý snímek. Pak následoval dlouhý proces, kdy jsem snažil pochopit, co mám vlastně udělat, abych ustavení zpřesnil. Chápal jsem pokyny, ale nezdálo se, že by mé zásahy něco zpřesňovaly. Vše totiž bylo o citlivosti. Bylo třeba opravdu malých změn - nešlo snad ani o milimetry - aby se ustavení zpřesňovalo. Po několika minutách jsem se ale dostal někam pod 20", což mi pro daný okamžik a první pokusy stačilo.

Pak už jsem konečně přešel k procesu Star Alignment na montáži. Vybral jsem hned zarovnání na 3 hvězdy. Pro nalezení hvězdy jsem opět použil LiveView z SharpCap. První hvězdou byl Arcturus. Docela jsem bojoval s tím, abych si byl jistý, že daná hvězda je opravdu ta, kterou hledám. Arcturus jsem zvládnul rychle - alespoň jsem si to myslel. Následovala však hvězda Dubhe - tady už bylo vše složitější. Zobrazily se totiž dvě hvězdy a po dlouhém přejíždění sem a tam jsem zjistil, že ani jedna není Dubhe. Hlavní hvězdy souhvězdí totiž jsou ještě více jasné. A tak jsem zjistil, že ani Arcturus jsem nenašel správně. Začal jsem tedy celý proces ještě jednou. A už o poznání lépe. Třetí hvězdou pak byla Vega.

Jakmile bylo vše ustaveno a nastaveno, spustil jsem programy. Zapnul a nakonfiguroval PHD2, spustil Cartes du Ciel, zkusil si najet na M51. Pak jsem spustil APT a vyfotil si 4 min. expozici.

O kvalitě optiky se moc mluvit nedá, ale bylo příjemné vidět, že jinak vše funguje (aspoň pro mé oko).

Udělal jsem pár expozic, ale nemělo smysl se o nic pokoušet. Bylo už po třetí hodině ranní. vlhkost výrazně stoupla, únava už se začala projevovat. Zkusil jsem ji ještě jeden snímek Trojice galaxií ve Lvu a začal balit.

Doma jsem byl po 4. hod. Vše jsem nechal v garáži uschnout a úklid jsem nechal až na další den.