Pořádná Rosetta

Poslední problémy mě zrovna nenaplňovaly přehnaným očekáváním. I tak jsem ale využil příležitosti, která se naskytla.

Sobotní noc v Jevišovicích slibovala jasno, mráz bohužel taky. Během předchozích přestávek jsem využil čas pro výrobu vyhřívání ovládaného přes USB a to jsem podrobil prvnímu testu. Vše fungovalo velmi pěkně.

Poslední kolimace byla v pořádku, obdobně jsem postupoval i nyní a vše dopadlo zase velmi dobře. Když jsem si taky minule zkoušel ostření, došel jsem k závěru, že výtah již nebylo možné více vysunout, tak jsem lehce odcouval se zrcadlem. Tato noc však ukázala, že problém mohl být úplně jinde.

Při ostření se motor otáčel, ale výtah se nehýbal. Řemínek totiž prokluzoval. Mohla za to buď zima, nebo se lehce vytahal. Mírný tlak na autofokusér pomohl s přítlakem a zaostřit už šlo.

Rozhodl jsem se pro večer fotit Rosettu přes L filtr. Ta však přichází v úvahu až kolem 22:30. Do té doby jsem se zaměřil na Plejády. U nich se mi podařilo nasbírat kolem 35x5 min. U Rosetty pak 61x5min, tedy kolem 5 hodin.

Teplota k ránu klesla až k -4°C a vše bylo tedy velmi zamrzlé. I chudák notebook měl na sobě dost námrazy. Už se upřímně těším, až připojím nějaký malý astro PC - např. Rock Pi X, který by uměl provozovat Windows. Problém se zamrzlou optikou jsem ale neměl a proto prohlašuji vyhřívání za funkční.

Mým největším problémem z minula byly flat snímky. Tentokrát jsem dělal vše proto, aby ráno mohl pokračovat s naprosto stejným nastavením jako při focení. Obloha byla ještě místy modrá, takže jsem namířil a udělal snímky s ADU kolem 50000 a 55000.

V noci jsem chtěl fotit i dark snímky - bez sundání kamery, jen s přikrytím. Překvapilo mě, že se i tak někudy dostal signál dovnitř a snímky nebyly, jak měly.

I tak jsem se ale dal do zpracování - dark snímky pro flat se použít daly. Výsledek nakonec potěšil. Plejády jsem zatím nezpracovával.

Tolik čekání a pro co?

Od závěru letních prázdnin uběhly už dva měsíce a za celou dobu se nenašla dobrá příležitost pro focení. Navíc se mi moc nechce do pole, protože výsledek posledního snažení ukazuje na problém s flat snímky. M31 na sobě měla fleky, které by správný flat měl odstranit, bohužel se tak nestalo.

Ideální by tedy bylo, abych mohl fotit ze zahrady a nechat sestavu do rána, čímž bych mohl nafotit flat snímky se stejnou konfigurací jako v noci.

Za ty dva měsíce jsem ale nezahálel. Nejprve jsem dal další šanci Raspberry. Jak se ale ukázalo, problém s kamerami zůstal. Stále docházelo k zasekávání vyčítání z jedné z kamer, takže budu zatím čekat. A na co že budu čekat? Do konce roku by měl vyjít Rock Pi X - tedy něco jako Raspberry, ale s podporou x86 architektury, tedy Windows.

Dalším plodem dobře využité pauzy pak bylo udělátko na seřízení kolimátoru. Jde jen o dřevěnou podložku a čtyři hřebíky, ale o jejich přínosu nemůže být pochyb. Když jsem totiž při kolimaci otáčel kolimátorem ve výtahu, paprsek cestoval po kružnici. Dal jsem si tedy kolimátor na hřebíky a jeho otáčením sledoval paprsek na pár metrů vzdálené zdi. Vyosení bylo viditelné a po malém váhání, jak provést opravu, jsem dosáhl rozumné míry přesnosti.

No a protože času bylo dost, hrál jsem si taky s vyhříváním. Vždy mi chyběla možnost řídit ohřev vzdáleně a na softwarové řízení jsem neměl znalosti. Vše se změnilo, když jsem se snažil najít jiné využití pro Raspberry. Jeho GPIO porty poskytují možnost připojit cokoli a naprogramovat si ovládání. Disponují také PWM piny, jejichž obsluhu lze lehko naprogramovat. Raspberry mi ale přišlo jako příliš velký kanón, tak jsem kouknul na Arduino, které vyjde na pár korun.

PWM v Arduinu (i Raspberry) ale neposkytuje 12V PWM, takže další komponentou byl malinký obvod, který bude dostávat 12V a na výstup bude dávat regulovaných 12V. Od původního záměru si toto vyrobit vlastními rukami jsem upustil po prohledání AliExpressu, kde danou součástku nabízí za cca dvacet korun.

Co se týče software stránky, zde jsem si poprvé vyzkoušel programování se sériovým portem. Zvolil jsem C# pro desktop aplikace, takže mám jednoduché GUI, které se připojí na zvolený COM port a nabízí ovládání dvou PWM kanálů pomocí táhel. Zatím mám vše vyzkoušené s řízením jasu LED, ale prototyp regulace vyhřívání bude brzy hotov.

Tolik asi k tomu, co probíhalo v mezičase, teď k samotnému focení. Díky svátku 28.10. jsme strávili prodloužený víkend v Jevišovicích, kam jsem táhl i výbavu, zvlášť, když bylo kolem novu. Do auta jsem tentokrát nebral autobaterii a poprvé vsadil čistě na prodlužovací kabel a 12V adaptér pro celou sestavu.

Nový dům bude určitě velkým přínosem, protože to skládání sestavy za světla a bez časového tlaku má mnoho do sebe. Pokud se v budoucnu přidá i malá hvězdárdnička...

Předpověď slibovala jasno celou noc a tak se i stalo. Nebylo ani zima, ani vítr, co víc si přát. Sesetava krásně šlapala a nepamatuji tolik nafocených a kvalitních hodin dat za jedinou noc (ne že bych těch nocí měl za sebou tolik, ale zní to pěkně). Kolimace se povedla na jedničku s hvězdičkou a hvězdy byly krásné až do rohů. Nejprve jsem fotil M33 - pouze L kanál. Objekt již několikrát prověřený, ale nic lepšího mě nenapadlo. Zimní objekty vychází rozumně až kolem jedné hodiny a na jeden takový jsem se i přesunul - Mlhovina Rosetta. Jednou jsem ji už fotil, to ale bylo na Nikonu a 180mm objektivu. Moc toho tehdy nevylezlo, s kamerou a zrcadlem to bude určitě lepší.

Na rozdíl od galaxie jsem hned neviděl, jak je přesně umístěna na snímku a chvíli mi trvalo ji správně umístit. Další den jsem ale zjistil, že jsem vše spíš zhoršil a data zahodím. Příště musím více rozsvítit displej, abych dobře viděl detaily mlhoviny.

To by tedy byla první noc - začala někdy kolem 20. hod. a končila před 6. ranní. Sestavu jsem ráno jen přikryl pytlem a nechal být. Hned po probuzení jsem se pustil do focení flat snímků. Krásná modrá obloha dovolila jen velmi krátké expozice, aby ADU snímku bylo kolem zvolených 15000. Nafotil jsem pro jistotu snímky pro všechny filtry, ale bylo mi jasné, že kromě L budu ostatní během další noci přeostřovat.

Jasné počasí vydrželo celý den a pokračovalo až do noci. Mlha se dostavila v jednu hodinu, kdy jsem zaparkoval a zakryl. Před nocí jsem si zkoušel ostřit na všech filtrech. Očekával jsem, že se mi podaří nastavit offset pro jednotlivé filtry, abych mohl provádět alespoň základní korekce mezi filtry - min. modrý se zdál být vždy trochu méně ostrý. Nic použitelného z toho ale nevzešlo, protože se ostření přes masku a APT Bahtinov Aid choval divně. Mým podezřením je, že už nebylo možné víc vysunout výtah pro B kanál a dosáhnout tak lepší ostrosti. Zatím jsem vše zaostřil v R kanálu a toto nastavení si měly přenést i ostatní filtry.

Na noc jsem nastavil RGB filtry s expozicemi do cca jedné hodiny, kdy už je M33 hodinu po meridianu a je pro sestavu bezpečnější dál nepokračovat. Do šílenství typu meridian flipu se už nepouštím a raději fotím na jedné straně. Vzhledem k tomu, že se stejně dostavila mlha, nebylo co řešit a šlo se spát.

Další noc už přijít neměla a během rána jsem vše nechal uschnout. Na jasné obloze jsem udělal další sadu flat snímků. Také jsem pustil focení dark snímků a to i pro flat snímky - ty jsou sice krátké, ale jejich dark jsem nastavil na 1s. Celkem jsem měl už tři sady flat snímků. Jednu z první noci, druhou a třetí z druhé noci - každou sadu s jiným ADU (15000 a pak ještě 10000).

Mohl jsem se tedy pustit do ověření, že se už fleky neobjeví, protože data to byla jinak luxusní. Jakým překvapením bylo, že fleky zůstaly. Spíš se vše zhoršilo. S pocitem, že za vše mohou flat snímky jsem sestavu znovu sestavil, abych zkusil snímky na zapadající obloze, ale tady to fakt nešlo - intenzita oblohy se rychle měnila a na snímcích byla tma. I tak jsem se nedal a vše sestavil znovu další den před odjezdem domů. Tentokrát posloužila zatažená obloha. Mířil jsem s ADU až ke 30000, aby se lépe prokreslily nečistoty. Výsledek - fleky jsou tam stále...

Po lepší inspekci flat snímků to vypadá, že bych s ADU mohl jít ještě výš, teď se histogram nachází někde v polovině rozsahu. Je to poslední věc, co mě napadá, abych se fleků zbavil. Pak už to asi vyhodím z okna...

Závěr prázdnin opět v poli

Povedl se další výjezd a to jen pár dní po úspěšném lovu M31. No a vzhledem k tomu, že už jsem měl přes 4 hod. L, byla na řadě barva.

Za večer jsem chtěl stihnout všechny tři, protože jen dva nebo jeden by mi byly k ničemu (z hlediska okamžitého náhledu na výsledek). Začal jsem cca v 22:30 červenou, poté přešel na zelenou. Od každého jsem chytl 2 hod. Bylo tedy před 3. hod. a z noci zbývalo ještě přes hodinu. Jenže bylo třeba proložit montáž a to se ne tak úplně dařilo.

Nejprve jsem najel na hvězdu, která byla už hodně za meridiánem. U flipu se mi už minule stalo, že se montáž zasekla a jen hučela - to stejné se stalo i teď. Nemám ponětí, čím to je, ale není to nic příjemného. Na následný pokyn ale pokračuje. Na hvězdě jsem zaostřil a chtěl přejet na M31, která už měla projít přes meridián, ale montáž si to tak úplně nemyslela.

Bojoval jsem s tím velmi dlouho, až nakonec něco uvnitř montáže usoudilo, že opravdu má zůstat na západní straně a mohl jsem se dát do focení. Škoda, že jsem takto přišel o půl hodiny focení.

Před 5. hodinou jsem ale už balil a jel domů. Vzal jsem domů dalekohled, abych udělal flat snímky, ale s těmi se mi moc nevedlo, hlavně pro R kanál. První pořádnější LRGB složenina, tak vypadá takto:

Jsou vidět fleky v jednom z kanálů na více místech, ale moc s tím neudělám. Focení flat snímků je pořádný porod...

Po dlouhé době jsem měl v poli návštěvu. Nebyl to nikdo známý, ale někdo, kdo si v podnapilém stavu "krátil" cestu autem do Čejkovic přes pole. Došlo tak i na filozofickou debatu o nekončenu. Naštěstí jsem mu nemusel uhýbat autem a dalo se jet přes pole. Po zhruba 5 minutách tedy odjel a dál už byl pokoj.

To je dost, že to konečně vyšlo

Za celé prázdniny přišla první příležitost až 27. srpna... Od začátku července jsem si brousil zuby na M31 - stejně jako každý rok. Pokaždé totiž přišlo nové vybavení, které posunulo úroveň o stupínek výš.

Letos je to krok asi největší - chlazená kamera ASI1600MM-Pro. O to těžší bylo čekání, kdy to konečně vyjde. Jsem nesmírně zvědavý, jak se podaří první řádné focení pomocí mono kamery a RGB filtrů.

Při první příležitosti jsem se pustil do L filtru a hned jsem trhl rekord v množství nasmínaných minut. Vždy jsem se dostal max. na 3 hod. Tentokrát jsem za jednu noc získal 250 min. (4 hod. 10 min.) kvalitních dat. Pointace vypadala velmi dobře, za celou noc nebylo třeba přeostřovat a kolimace se, zdá se, povedla vcelku slušně.

Stanoviště jsem tentokrát volil své původní namísto novějšího a zapadlejšího, protože mi bylo doporučeno se držet dál od kukuřice - ani ne tak kvůli divočákům, kteří se tam pohybují, jako spíš kvůli myslivcům, kteří tam na ně číhají.

Snad se mi brzy podaří nafotit RGB, abych viděl, jak to dopadne. Jinak neustále řeším, jak si nejlépe zajistit flat snímky, protože do rozednění se mi v poli čekat nechce, flat field se mi zatím moc neosvědčil a jakmile sbalím, stejnou polohu snímače, dalekohledu a filtrů se mi už docílit nepodaří.

Od příště už možná budu fotit s vyměněnou pointační kamerou ASI 120MM-S, na kterou jsem musel přejít kvůli USB3 a lepší kompatibilitě s Raspberry Pi 4....

Další noc v červnu

Červen přinesl několik dalších jasných nocí, proto jsem neváhal a opět vyvětral ASInu. K zápisu noci jsem se ale dostal až o 14 dní později, takže vzpomínky už pomalu vyhasly.

Odjel jsem z Brna na stejné místo k Mackovicím, na místě jsem byl kolem 22. hod. Rozhodl jsem se fotit M51, tentokrát použít 5 min. expozice. S ohledem na krátké noci jsem očekával, že bych stihl L filtr a pak ještě R - to vše po 20 kusech.

Rozhodně jsem plánoval spát a to se mi i povedlo. Nad ránem jsem focení vypnul a plánoval focení flat snímků.

To je ale dost těžké, protože obloha svítá pomalu a tak mám na flat snímcích ještě hvězdy. Na výsledném flat snímku jsem ty nejjasnější vyretušoval, tak snad to bude stačit. Možná je taky problém s nesouměrným osvětlením snímku, protože jsem fotil na straně Slunce a na snímcích je možná gradient. Rád bych v budoucnu chtěl ověřit, jak bude vypadat flat s nasvíceným flat fieldem.

Domů jsem odjížděl před 4. hodinou. Ke zpracování mám zatím jen Lko. Červený filtr zpracuji až s ostatními barvami. Snad se k nim dostanu v červenci, ať se pak můžu pustit do M31.

Sbohem Canon 600D, vítej ASI1600MM-Pro...

Další velký upgrade dokončen. Po pořádné montáži a dalekohledu přišla na řadu kamera. Na delší dobu se jedná o poslední vylepšení, protože pokračujeme v přípravě na koupi domu. I proto se za mě rozhodlo dilema, zda jít cestou barevnou nebo mono kamerou. Vzhledem k tomu, že dům nebude v úplně ideální oblasti tmavé oblohy, šel jsem cestou mono kamery - samozřejmě chlazené - ASI1600MM-Pro. Zatím jen s LRGB filtry, do budoucna určitě přijde úzkopásmo (aspirant na příští velký upgrade).

První přišly na řadu testy doma. Seznamování s filtrovým kolem, spojování do správného backfocusu a taky správné rotace kamery vs. filtrové kolo. Protože se mi pomocí dodaných podložek nepodařilo docílit správného srovnání, použil jsem vystřižené z papíru - nakonec stačila jedna.

Instalace filtrů pro mě byla s mými věčně zpocenými prsty trochu ošemetná. Korunku jsem tomu nasadil, když jsem chtěl posunout vnitřní kolo do správné polohy a sáhl jsem přímo na Luminance filtr, čímž jsem si udělal krásný otisk přímo uprostřed.

Další byl test chlazení pomocí APT. Cooling Aid a Warming Aid se nabízí hned po připojení kamery, tady žádný problém nenastal. Kamery (i již používaná ASI120MC) a filtrové kolo fungovaly od prvního okamžiku bezchybně.

Před výjezdem jsem si ještě předělal kabeláž, abych měl jeden krásný svazek, který se krásně po dalekohledu.

Teď už se tedy dostávám k prvnímu testu. Nešlo ani tak o seriozní focení, jako spíš o ověření backfocusu a ovládání z APT. Koneckonců stejně bylo pár dní po letním slunovratu, takže žádná astronomická noc a k tomu Měsíc cirka v třetí čtvrti.

Noc to byla příjemná, teplota nad 20°C, bezvětří. Zajímavostí večera byl určitě telefonát s místním zemědělcem/myslivcem, který mě tentokrát usměrnil, protože se v oblasti mělo pohybovat několik myslivců. Ač se žena obávala o mé bezpečí, nic se samozřejmě nestalo - kvůli tomu mu vždy volám.

Událostí týdne však taky bylo vydání nové verze Raspberry Pi 4, které přináší mnoho vylepšení - včetně USB 3.0, GBit ethernet, 1,5GHz procesor, až 4GB paměti. Rozhodně další aspirant na upgrade, který by ani nemusel být tak drahý.

A co jsem tedy použil jako "first light"? Vyloženě letní objekt - M20, Trifid Nebula. Vytvořil jsem si první plán s přepínáním filtrů. Pro každý z nich jsem zvolil 15 snímků po 2 min., gain 1, bin 1x1. 

Ještě malá zmínka k ostření. Bylo krásné pozorovat, jak všechny filtry kromě modrého neměly vliv na backfocus. S modrým filtrem to taky nebylo tragické, takže jsem ani neřešil jeho offset, ale určitě je to něco, na co se ještě podívám.

Do zpracování jsem se pustil, aniž bych použil jediný kalibrační snímek a výsledek docela ujde...

Sestavit a rozebrat...

Tak jsem na víkend zase naložil auto s rodinou a astro technikou, abych mohl fotit z "domu" - tentokrát ze Šatova. Po velmi dlouhé době nastal nevídaný jev - blížil se nov a bylo jasno.

Obloha v Šatově není tak tmavá jako v Jevišovicích, ale stále to jde. Po několika minulých zkušenostech jsem chtěl hlavně noc s bezproblémovou pointací. Také jsem se chystal snížit čas snímků na 2 min.

Kabely jsem uchytil pásky k dalekohledu, taky jsem si dal záležet na správném rozvážení. Nejspíše také vyšel seeing, protože pointace opravdu nebyla problémem.

K rodičům jsme přijeli už ve čtvrtek a i navzdory předpovědi jsem focení nachystal hned ten večer. Během stmívání bylo ještě jasno, než jsem ale vše zapojil, hvězdy byly pryč. Další noc jsem si sborku-rozborku zopakoval. Tentokrát jsem stihl cvaknout 5 snímků.

Další noc to bylo marné, ale protože neděle slibovala nejlepší podmínky, zůstali jsme až do pondělí. A vyplatilo se. Noc byla teplá (jako všechny předchozí noci), focení šlapalo jak na drátku. Tedy až na malou chybu, že jsem zapomněl přenastavit přechod do režimu spánku a focení se tak na chvíli přerušilo. Zasáhla ale vyšší moc a něco mě doma nenechalo spát a tak jsem šel sestavu "včas" zkontrolovat. Přišel jsem tak jen asi o 15 min. focení.

Pak jsem spal až do 3 hodin neklidným spánkem plným snů o ukradení dalekohledu. Tou dobou už nastávalo svítání a začal jsem balit. Nastavil jsem ještě plán na focení "dark" snímků, což skončilo ve 4 ráno.

A co bylo vlastně cílovým objektem? Mlhovina Kosatec, Iris Nebula, NGC 7023.

Během následujícího týdne jsem se rozhodl, že dám do prodeje svůj Canon 600D, abych získal finální částku k pořízení ASI 1600MM Pro.

Nakonec jsem se (zdá se) rozhodl pro tuto kameru, protože se stala ještě jedna velká věc - zaplatili jsme rezervační poplatek na dům v Mokré-Horákov. A v této oblasti bude asi lepší v budoucnu fotit pomocí Narrowband filtrů.

Ne příliš povedená noc

Vše se zase pěkně sešlo a já mohl fotit z klidu zahrady v Jevišovicích. Obloha je dostačující, do domu mám blízko, takže se můžu kdykoli ohřát (ne že by to v těchto dnech bylo tolik třeba), rozestavit můžu ještě za světla a je to blízko k elektřině, čehož bych rád využil do budoucna.

Zaměřil jsem se na dva nové objekty - Markarianův řetěz a M101. Nebudu dnes rozebírat, co vše nefungovalo, zastavím se jen u pointace, kde se opět dostávám do nepoužitelných expozic. Nenasbíral jsem mnoho dat, ale ani jejich kvalita nestála za moc.

Markarianův řetěz se dal fotit od cca 22 do 2. hod. Pak jsem přešel k M101. Během toho jsem naspal asi 3 hodiny v obýváku, takže jsem ani nebyl moc unavený. Dokonce jsem ráno v 6 ještě vstal, abych nafotil nové flat snímky a vše sbalil.

Co bych chtěl zkusit příště je lepší rozvážení, aby dalekohled táhl k východu - nic dalšího mě už nenapadá. Navíc ani nepoznám, jestli je to vlivem seeingu nebo nějaké jiné chyby.

Noci se už krátí, astronomická noc brzy zmizí. Už brzy (doufám) přijde přechod na kameru, kde asi zkusím zkrátit expozice a možná to bude lepší. Minimálně jednotlivé expozice budou mít lepší kvalitu...

NINA a další pokusy

Série tří letních dnů s vymetenou oblohou nemohla zůstat bez odezvy. Bohužel k ní došlo během úplňku, takže se dalo jen testovat techniku a ladit postupy. I tak jsem ale přišel na spoustu zajímavostí.

Na úvod jsem klasicky ustavil pomocí SharpCap. Ani různé kombinace Gain + Exposure nepomohly, aby ustavení proběhlo, když ještě není úplná tma. Mohl jsem totiž opět využít zahrady v Jevišovicích a nachystat vše ještě za světla. Povedlo se mi vychytat příčinu slabší přesnosti polárního ustavení pomocí aplikace - nebyla totiž povolena GPS a zobrazovala se tak chybná poloha Polárky.

Poslední dobou mě zlobila pointace a také ostření. Krom toho jsem objevil nový program NINA. Jedná se open source a vývoj se zdá jít velmi rychle dopředu. Nicméně jako s každým jiným SW je třeba se s ním seznámit.

Dokumentace je k němu vcelku pěkná, chybí ale nějaké video návody, kde člověk může vidět reálnou ukázku. Co mi zde fungovalo opravdu dobře, byl autofocus. Ten proběhl velmi rychle, navíc s velmi názornou vizualizací průběhu formou grafu s V-křivkou.

Nebyl jsem schopný nastavit předsklopení zrcátka (Mirror Lock) a nezjistil jsem jak najet na objekt pomocí plate solvingu (něco jako PointCraft v APT). Plate solve samotný fungoval dobře.

Upřímně bych rád vyzkoušel celý proces pomocí NINA, ale zatím nevím jak. Přešel jsem zpět ke klasice a spustil APT. Tady člověka potěší jak pěkně funguje PointCraft - plate solving byl proveden vždy velmi rychle. Autofocus jsem nezkoušel, ale byl jsem zvědavý na pointaci. PHD2 jsem zkusil spustit s využitím předchozí kalibrace a stačilo to. Navíc jsem si trochu pohrál s nastavením parametrů pro DEC osu. Nejprve jsem ji vypnul úplně, následně jsem zkusil jeden směr, ale nebyl si úplně jistý, tak jsem přešel zpět na Auto - zvednul jsem však parametr pro MinMo z původních 0.10 na 0.15. Ustaveno mám totiž dobře a není třeba častých zásahů, které budou způsobeny spíš vlivem seeingu.

Pro lepší výsledky pointace jsem také zkusil lépe přichytit kabeláž. Do budoucna plánuji vyrobit pásky na suchý zip, pro tentokrát jsem si vystačil s izolační páskou. Nevím, jestli to bylo tím, ale jak graf pointace , tak i výsledné 5 min. obrázky vypadaly rozhodně lépe než předchozí noci.

Kromě jiného jsem si chtěl zkusit Auto Meridian Flip, který ale nezafungoval - to však vinou mého nastavení, kdy jsem měl nastavenou špatnou GPS pozici a flip jsem prováděl ihned po přejetí meridiánu. Výsledkem bylo, že APT poslalo montáž jen o pár pixelů a zahlásilo chybu.

Abych vyzkoušel Session Craft (řídící Auto Meridian Flip), jsem musel správně nastavit integraci s pointací, kde bylo nechtěně přepnuto na PHD místo PHD2 a také jsem povolil APT kontrolovat PHD2, což vedlo k tomu, že při přejíždění se sama ukončila pointace, následně se pak vybrala hvězda a zase se spustila pointace.

Ať už je tady podobná pěkná noc, ale tentokrát bez Měsíce!

Nedaří se...

Po Raspberry fiasku jsem se vrátil k osvědčenému přístupu, ale ani tady jsem se nevyhnul problémům. Využíval jsem opět zahrádku v Jevišovicích a naplánoval si na sobotní noc focení Trojice galaxií ve Lvu.

S problémy jsem se setkal u ASI120MC, která nejprve nechtěla vůbec vyčítat snímky, s čímž pomohl naštěstí restart PC. I tak ale v průběhu noci zlobila, ač nevím, jestli můžu vše připsat na vrub jí.

Co mě ale vždycky udiví, je SharpCap a jeho Polar Alignment. Na kameře je vidět hvězd jak posetých, ale on pořád tvrdí, že vidí 1-3. Prostě musí být absolutní tma, abych byl schopen ustavit. To je opravdu otravné.

Opět taky nešlo zaostřit, takže jsem sáhl k nejjistější variantě a použil Bahtinov masku. I dál však večer pokračoval v ne příliš vydařeném stylu. Ač se na první pohled fotky zdály v pořádku, hvězdy se protahovaly. Příčina mi není známá, pointace lítala přes 1" - snad vlivem seeingu - ale s jistotou to říct nemohu.

Před půlnocí jsem provedl flip a pointace se zhoršila ještě víc. Poprvé jsem si aspoň vyzkoušel Meridian Flip v APT - taky nefungoval. Doufaje, že za špatnou pointaci může špatně vyvážený dalekohled, posunul jsem závaží (jedno sundal, druhé posunul), čímž jsem si samozřejmě rozhodil záběr a možná i ustavení. Pointace se ale nezlepšila.

Když jsem viděl, že pokračování v Tripletu nikam nepovede, přešel jsem k M81 a M82, ale tady nebyla situace o moc lepší a tak jsem focení zabalil a šel spát kolem 3. hod.

Výsledek mého snažení mě díky mému malému očekávání mile překvapil...

A ještě s popisky.

Raspberry Pi - ano či ne?

Nic proti Linuxu, ale představa, že bych jej začal používat pro astrofoto mi zrovna lákavá nepřišla... Co jsem však řešil a asi ještě chvíli řešit budu, je ovládání focení z klidu a tepla uvnitř auta, což momentálně dělám kabelem protaženým přes okénko řidiče.

APT ale narušilo rovnováhu tím, že představilo podporu Indigo. K vyzkoušení jsem se nedostal, ale ta představa, že mám slabší PC u montáže, které řídí HW, a druhé jinde, ze kterého ovládám celý proces - bezdrátově - se mi začala velmi líbit.

Trošku mi přijde, že se APT střílí do vlastní nohy, když nabízí lidem možnost využít např. Raspberry Pi a to pak ovládat z APT, protože si pár lidí - včetně mě - řekne, k čemu vlastně APT pak potřebuji?

APT funkcionalitu jsem si sice nevyzkoušel, ale Raspberry ano díky kolegovi, který jej měl doma nevyužité (konkrétně Raspberry Pi 3B). Na reálný test bylo třeba několik dní čekat, co však šlo, jsem si vyzkoušel předem doma.

Nutno podotknout, že komunita kolem Linux astrofocení se zdá být velká. Příprava RPi na astrofoto stroj, byla hodně jednoduchá. V podstatě jsem si jen na Win nachystal Ubuntu image a pak stáhnul z githubu skripty, které vše nastavily (KStars, konfiguraci Wifi, indexy pro astrometrii a spoustu dalšího). Tato část se mi moc líbila.

První připojení k mým astrokrámům už ale přineslo potíže. Opět bylo vše lehce řešitelné. U kamery ASI120MC bylo třeba nahrát kompatibilní firmware a u autofokuséru DeepSkyDad jej zase aktualizovat. Pak už vše naběhlo.

Pro focení jsem používal KStars a EKOS a samozřejmě INDI. Přiznám se, že to, jak EKOS vypadá a co nabízí bylo jedno z hlavních lákadel, proč vyzkoušet Linux. Ten SW má na první pohled vše a docela dobře provedené.

Co mě však začalo odrazovat, byla nespolehlivost. Kamera Canon 600D mi zpočátku nechtěla fotit a nebyla schopná stahovat snímky, aby najednou začala jen tak fungovat správně. Náhodný INDI driver občas padal, občas také celé KStars...

Bylo třeba počkat na ostrý test, na nějž jsem se ale načekal. Počasí zkrátka astrofotičům od podzimu nepřeje. Na sklonku března se ale konečně naskytla příležitost a já vyrazil na celonoční seanci. A co jsem si od toho sliboval? V ideálním případě cca o hodinu delší přípravu, abych pak objevil, jak vše krásně funguje a dělá přesně to, co má. V reálném případě to ale byla asi o tři hodiny delší příprava, abych v závěru stejně přešel zpět na Windows a stejně neměl nic valného nafoceno, a navíc nebýt malé dávky štěstí, mohl jsem si odnést i poškození krámů.

Ono za to můžou i mé chyby, ale kdo by se jim divil, když člověk nevyrazí ani 1x do měsíce...to se pak těžko vzpomíná na nějakou rutinu. Např. jsem připojil montáž a RPi a chtěl se podívat na pozici Polárky. Jenže jsem se hned pustil do ustavení, aniž bych provedl hrubé ustavení přes polární hledáček. Polární ustavení v EKOS se na první pohled zdá super, ale ve finále jsem z něj zklamaný a to z několika důvodů. Na RPi mi nefunguje astrometrie - nejspíš jen věc nastavení, možná ne, ale je to nepříjemné (online varianta fungovala). Během ustavování mi opakovaně EKOS a i celé KStars padalo. Ovládání montáže jsem u SharpCap řešil ručně, tady přes SW a chovalo se to divně. Jednak se pak montáž nevracela správně do Home Position při parkování, jednak nechápu jak se mohl při otáčení hýbat i hodinový kroužek.

A protože jsem neměl dobře ustaveno v úvodu, musel jsem proces několikrát opakovat a přišlo mi, že mě pokaždé posílal se severním pólem jinam. Prostě oproti SharpCap to byl trochu jiný zážitek...

Vše mohly být moje chyby, ale prostě se to ten večer sešlo vše...a zdaleka to nebyl konec. Jakmile bylo ustaveno, zkoušel jsem zaostřit. Tady vykazoval EKOS jednoznačně lepší chování oproti APT. Krásně znázorňovaná V-křivka umožňovala sledovat celý průběh ostření. Pak jsem ale chtěl přejít k objektu zájmu a tady už jsem narazil. APT se zdálo přejet do zvláštní polohy - jakoby z druhé strany pilíře než mělo. Navíc ani nebylo schopno pomocí astrometrie zjistit, kde se nachází. To byla poslední kapka...

Přešel jsem zpět na Windows, ale ani tady se kvůli úpravám pro RPi nedařilo. FW v ASI bylo třeba opět aktualizovat (i tak ale SharpCap měl problémy, dokud jsem nenafotil nové dark snímky) a ještě horší to bylo s autofokusérem.

Ten po připojení začal znenadála točit motorem až jsem vše slyšel do auta. Bylo mi jasné, že problém je špatný FW, ale nahrání starého problém nevyřešilo. Kolem FW byla vůbec sranda. Nejdříve jsem aktualizoval ASCOM driver - nepomohlo. Pak jsem zkusil downgradovat FW - ale to nešlo přes USB hub (málem jsem si nahrál FW k AF1 do EQ6-R kvůli špatnému COMu). Tak jsem musel ven a nahrát na přímo. Zpět v autě však problém přetrvával. Pak mi došlo, že u připojení AF je třeba zvolit nový driver, pokud bych používal nový FW. Takže zase zpět nahrát nový FW a použít nový driver. Tehdy se AF zase rozběhl.

Začal jsem ostřit. Opět mi selhal Auto Focus v APT, takže nezbylo než ostřit "ručně". Tím, jak AF zběsile točil kolečkem byl fokus totálně mimo. Ale i přesto mi přišlo, že jsem musel zajet výtahem dovnitř až moc. Vysvětlení přišlo až při balení - zde se právě ukázala ta notná dávka štěstí, když jsem viděl koma korektor napůl vysunutý z výtahu kvůli nedotaženému šroubu - schválně ho "nervu na krev", aby nebyl ve výtahu vyhnutý do strany a nekřivil tak hvězdy v rozích.

No ale i s vysunutým koma korektorem se mi podařilo zaostřit, ač hvězdy v rozích stály za prd. Veškeré síly cokoliv zkoušet byly vyčerpány a prostě jsem pustil focení. To už bylo 0:30, tedy 3,5h od příjezdu.

Jaká to však byla paráda, když PointCraft fungoval tak krásně. Astrometrie - PlateSolving - fungoval velmi rychle a objekt byl nachystán během chvíle. Pustil jsem focení 5 min. snímků a po chvíli šel spát. Hvězdy byly lehce jeté, v rozích křivé, ale bylo mi to jedno. Večer měl být hlavně ve znamení testu RPi a ten se nepovedl - čert vem zbytek noci.

V noci se posouval čas na letní a já si natočil budíka na 2. hod. - tedy jsem vstal ve 3. Necelou hodinu jsem ještě polehával - spánek moc nepřicházel neboť i v mém osvědčeném pelíšku bylo na spaní zima. Zhruba ve 4 hod. ráno jsem vyrazil domů.

Závěrem snad jen, že se mi toho na RPi každopádně i spoustu líbí a rád bych se v budoucnu v nějaké formě vrátil. Uvidíme, s čím ve finále přijde APT.

Téměř pevné stanoviště

Před víkendovým pobytem u rodičů v Jevišovicích slibovala předpověď jasnou oblohu. Už jsem se naučil sbalit jak rodinu, tak výbavu - tedy dokud jedeme jen na pár dní a k rodičům.

Hned v pátek se opravdu vyjasnilo a já se poprvé odhodlal využít zahradu v Jevišovicích. Montáž jsem dal z části na chodník a z části do zahrady (nohy jsem na hlíně podložil dlažkami). Snažil jsem se dát montáž co nejvíc k domu, abych viděl co nejvíce na jih, který je zakrytý stromy. Současně však bylo třeba mít výhled na Polárku.

Začal jsem sestavovat už za světla a všechno šlo jako po másle. Jen bylo třeba počkat na tmu. V SharpCap se postupně objevovalo víc hvězd, až se ustavení konečně chytlo. Pak bylo třeba zaostřit (zpětně si uvědomuji, že to jsem mohl udělat ještě před úplným setměním), k čemuž jsem nejprve zkusil použít APT, ale vše jsem raději doladil Bahtinov maskou, a najít objekt na obloze.

Pro focení jsem váhal mezi M45, kterou bych mohl fotit až do východu Měsíce (kolem 21. hod.) a Koňskou hlavu / Plamínkem, kde byla doba focení nejistá kvůli stromům. Dalším adeptem pak byla Rosetta.

Rozhodl jsem se pro Koňskou hlavu a Plamínek a spustil focení 4 min. expozic. Po 20:15 se ale začaly fotky kazit a důvodem byly právě stromy. Tak jsem přejel na Rosettu, při čemž bylo třeba provést meridian flip.

Zde se pokaždé setkám s potřebou přeostřit montáž, což mi opět zabralo nějaký čas. Tentokrát jsem nechal vše na APT a zdá se, že odvedlo dobrou práci. Focení už ale nebylo na dlouho, protože začal vycházet Měsíc.

Co jsem si tentokrát opravdu užíval bylo teplo domova. Dokázal jsem se s notebookem spojit pomocí TeamViewer a vše kontrolovat z telefonu.

S vidinou i další jasné noci jsem si zahrával s myšlenkou nechat montáž venku přes noc, abych se další noc nemusel opět zabývat skládáním a ustavováním.

Vše klaplo, montáž zůstala složena přes noc a já jsem se i následující den mohl dát do focení. Postup byl podobný - ostřil jsem maskou, fotil stejné objekty, tentokrát jsem však měl do východu Měsíce o hodinu víc. Tento čas však přecházela oblačnost a já jen z domu zaparkoval montáž, uspal holky a šel balit.

Já toho Oriona stihl

Už už to vypadalo, že mi letos zimní objekty utečou - od listopadu vyšly podmínky jen po Novém roce, jinak buď svítil Měsíc, nebo (a to bylo častější) bylo zataženo.

Příležitost se však objevila. V týdnu od 4. února se udělalo v pondělí a úterý jasno. Pondělní noc ještě nevyšla - možná taky kvůli tomu, že jsem byl na přednášce, ale také kvůli tomu, že na úplné jasno to nevypadalo. A jak to tak s předpovědí bývá - ani úterý nebylo jisté.

Abych maximalizoval čas focení mlhoviny M42 - která meridiánem procházela před 21. hod. a fotit se dala maximálně do 2. hod., potřeboval jsem do pole vyrazit velmi brzy.

Mé focení začíná silně korelovat s návštěvou jedné z babiček. Díky nim pak můžu vyrazit, kdy se mi zachce. Tentokrát bylo třeba vyrazit ještě za světla, abych mohl focení spustit hned, jakmile se pořádně setmí. Astronomická tma začínala před 19. hod., hodinu mi trvá vše nechystat a další hodinu pak cesta. Vyrazil jsem tedy už před 17. hod.

Jasné počasí s sebou překvapivě neneslo třeskuté mrazy. Pod nulou bylo jen v noci, přes den byly teploty v plusu. V pondělí navíc napadla slabá vrstva sněhu a zajímavé mi přišlo to, že sníh ležel na blátě - nedalo se po něm tedy jít mimo pevné cesty.

I z toho jsem si dělal starosti, protože brzký příjezd také znamená, že teploty jsou zatím nad nulou nebo kolem nuly a půda je tedy ještě mokrá. To bylo taky první, co jsem řešil, když jsem přijel ke své polní uličce. Vydal jsem se zkontrolovat a prošlápnout, jestli se auto nebude bořit. Zvítězila touha být dobře ukrytý a i přes měkčí terén jsem do lehce zablácené uličky zacouval.

Příjezdová teplota byla už kolem -1°C, panovalo však bezvětří a vlhkost v rámci možností také dobrá. Stativ se mi lehce zabořil, ale stál pevně. U připojování jsem mohl konečně vynechat ručku a její kabeláž a nově použít přímo EQDIR USB kabel. Trochu mi pak trvalo polární ustavení - protože jsem zvyklý do ručky zadat údaje a použít pak zobrazenou hodnotu polohy Polárky. Místo toho jsem použil aplikaci v mobilu. Tady ještě budu muset zapracovat, protože podle SharpCap jsem byl dost mimo. Nebylo to ale nic, co by se nedalo rychle spravit.

Měl jsem ustaveno, připojeno, mohl jsem se přesunout do auta. Stačí jen vypojit napájecí kabel notebooku a přesunout notebook oknem. Jenže to bych nesměl vytáhnout špatný kabel - hlavní USB k hubu. Takže jsem si poprvé vyzkoušel, jak se pak zpět všechno zapojuje. Nebyl to nakonec takový problém a zařízení nebylo třeba ani vypínat, ani přepojovat. Prostě se vše zase objevilo a stačilo jen v APT dát znovu připojit.

Snad jediným flíčkem na perfektním večeru byl Auto-Focus. Tentokrát ani nevím, jak by dopadl, protože se mu nedařilo vyčítat snímky. Důležité ale je, že jsem byl schopný zaostřit vzdáleně - aspoň tedy částečně - jen jsem musel jít nasadit a hlavně sundat Bahtinov masku.

Konečně došlo na spuštění focení. Jak jsem avizoval, objektem večera byla Velká mlhovina v Orionu. Promýšlel jsem, jaké zvolit expozice. Na všem, co je nad minutu, už bude přepálené jádro. Chtěl jsem ale maximalizovat nasbírané fotony, ale to by nešlo, kdybych volil krátké expozice, kde je více pauz, ditheringu a vyčítání. Dospěl jsem ke 4 min. expozicím, k nimž bych na závěr, kdy by se začaly sbíhat mraky, přidal ještě několik 30 s.

Focení šlo jak na drátku, pointace vypadala slušně. V závěru jsem měl 33x4 min. a 22x30s. Jako vždy na ISO 800.

Ke krásně provedenému focení se podařilo ještě něco - nebyla mi zima a nemusel jsem ani startovat. Vyrobil jsem si totiž pelíšek na sedadle spolujezdce - pod sebe a nohy jsem si dal termodeku (s alu fólií ze spodní strany). Nohy jsem dál podložil a obalil další dekou a celý jsem byl ve spacáku.

Ač by se dala M42 fotit až do 2. hod. ranní, počasí vše překazilo a já musel balit už ve 22. hod. Přihnaly se mraky a rozhodně nevypadaly, že by měly hned tak odejít. Při odjezdu se mi sice zdálo, že bylo opět jasno, radar ale ukazoval lehký opar a to by to focení stejně nestálo za to. A jak se říká...v nejlepším se má přestat. Takto se budu aspoň o to víc těšit na příště.

Další den jsem dofotil flat snímky na obloze a dark snímky na balkónu. Zpracovaný výsledek mě velmi potěšil. Na výsledku z 4 min. expozic bylo jádro přepálené, ale podařilo se mi vcelku pěkně zkombinovat s 30 s složeninou a přepalu se tak zbavit. Výsledek považuji za svou dosud nejlepší fotku...

Zatmění Měsíce 21.1.2019

Poprvé jsem se dostal k focení nějakého zatmění. Zatmění Měsíce už jsem zažil, ale nikdy se na něj nedíval dalekohledem nebo ho zkoušel fotit.

Podle toho taky vypadá výsledek pokusu o sekvenci fotek. Zásadním problémem bylo ustavení montáže, protože jsem fotil z balkónu doma v Brně, kde vidím jen na západ.

Moc jsem se tedy ani nenamáhal o přesnost, šlo mi hlavně o najetí. Při sledování holt byla potřeba občasná ruční korekce. Výborně mi fungoval plate-solving - jak blind, tak near.

Focení řídilo APT. Nejprve jsem dělal krátké snímky pod 1s a ISO 100. Pak mi ale došlo, že už bych měl vidět onu červenou barvu v zakryté části a k tomu bylo třeba natáhnout čas. Zatmění Měsíce má velký dynamický rozsah a tak byla zase nezastíněná část přepálená.

Je toho víc, co budu muset příště vylepšit. Ať už co se týče nastavení snímání, také orientace snímků a pak taky jak přesně ustavit, aby montáž držela Měsíc ve středu. Pointace tady moc nepomáhá, protože se snaží udržet hvězdu na místě, ale Měsíc se vůči hvězdám hýbe. Použil jsem lunární rychlost sledování, ale prostě jsem neměl dobře ustaveno.

Několik pěkných fotek ale vyšlo. Jak je nakonec ještě zpracuji, nemám páru, tak aspoň jedna reprezentativní.

Pevné stanoviště?

Noční výjezdy do pole si zatím ještě užívám. S teplotami pod bodem mrazu jsou sice náročnější, není jich však tolik, aby se to nedalo jednou za čas vydržet.

Posledně mě však napadlo, že by se dalo dočasně zkusit postavit dalekohled na lodžii v Jevišovicích. Výhled by byl omezený - jak moc, to jsem měl teprve zjistit.

Moc nocí se i tak využít nedalo, navíc s Měsícem téměř v úplňku by i jasná noc byla k ničemu. Proč ji tedy nevyužít pro ověření hypotézy?

V pátek se podařilo domluvit babičku na hlídání a já mohl s výbavou vyrazit do Jevišovic. Člověk si hned připomene, jak jsou ty věci těžké, když se s tím musí tahat do patra a pak úzkou škvírou na balkón.

Hned jsem mohl zjistit, že výhled byl omezený víc, než jsem si myslel. Dostupná zde je obloha jen od JV po JZ, cca od 20° po 70°. Velkou výzvou tedy bylo i odhadnutí severního směru. Přibližně jsem vše ustavil a sestavil a připojil.

Následovalo několik nutných kroků, kde jsem si úplně nebyl jistý pořadím. Abych mohl zaostřit, potřebuji alespoň přibližně ustavit. Abych mohl ustavit, potřeboval jsem trochu zaostřit.

Začal jsem ustavováním - vzhledem k tomu, že zaostřeno jsem lehce měl. Navíc mi pak došlo, že stejně budu drift metodu dělat pomoci hledáčku :-).

Najel jsem k hvězdě poblíž rovníku a jihu a začal ladit azimut. Tuto metodu jsem s montáží ještě nezkoušel, takže jsem čekal problémy. Hvězda začala ujíždět v deklinaci vzhůru. Co teď? Zkusil jsem posunout jedním směrem a nic se moc neměnilo. Ještě jednou a stále nic. Pak na druhou stranu a stále nic.

Vrátil jsem se k prvnímu směru a opakoval, dokud jsem nebyl téměř na doraz a tehdy se konečně začala křivka přibližovat do roviny. Několik iterací a ustavení azimutu bylo přibližně v pořádku. Křivka lítala, ale to jsem zatím neřešil. Nadmořskou výšku jsem jen ověřil a usoudil, že pro mé testování to stačí.

U ostření jsem se opět setkal s problémy, jejichž příčina mi zatím zůstává neobjasněná. Mám dvě úvahy - první je špatné ustavení a rozmazávání hvězd, druhou je teplo unikající z domu a rozmazávání hvězd.

Celkově jsem tedy neměl dobře ustaveno, hvězdy neostré. Ideální stav. Podle mě mohla být i divoká křivka deklinace způsobena vlněním vzduchu. Po večeru tedy převládala nespokojená nálada. Světlým bodem ale byla možnost ovládat vše z tepla pokoje vedle balkónu. Přes tablet to sice nebylo zrovna pohodlné, ale dalo se to.

Ač se to těžko posuzuje, protože hvězdy byly ujeté, zdálo se, že hvězdy v rozích byly ujeté stejným směrem. Žádné větší ujetí v jednom z rohů, čemuž možná vděčím ne tak silnému utažení ve výtahu.

Pevné stanoviště teda budu muset opustit a vrátit se prozatím zpět do pole.

Jak na nový rok, tak...

...po celý rok - snad to nebude platit v případě mého astrofocení. Téměř 50 dnů uplynulo od posledního výjezdu a na mé návyky už evidentně usedla nějaká rez.

Dopoledne nejprve sněžilo, na večer ale počasí slibovalo jasno/polojasno s větrem tak nějak na hraně a teplotou kolem -5°C. Další dny už mělo být zase zataženo, takže to chtělo využít i této ne úplně ideální příležitosti. Do karet mi hrála ještě návštěva babičky, která zajistila, že jsem mohl vyjet už před 19. hod.

V poli opravdu foukalo, ale auto posloužilo jako štít dobře. Sestavení montáže proběhlo dobře, trochu jsem se však spletl při zapojování kabelů. Nejprve jsem si rozbil konektor k napájení notebooku - nakřápnutý byl už z dřívějška, ale tentokrát jsem ho rozbil úplně (naštěstí ne nenávratně). Pojďme ale postupně - následně jsem se dal do ustavování - nejprve podle polohy polárky na kružnici, následně podle SharpCap. Snad kvůli oblačnosti mi však nešlo pořádně najít hvězdy, takže jsem SharpCap zase zavřel a přesunul se do auta.

Tady jsem narazil hned na několik problémů. Nejprve jsem se rozohnil při dostávání kabelů přes okénko, když mi neustále padal ručník, který utěsňuje okno, pak jsem nemohl zaostřit, protože autofokusér nehýbal výtahem. Abych po dlouhé době zjistil, co se děje, musel jsem si spojit notebook a mobil přes TeamViewer, díky čemuž jsem mohl stát u montáže a současně na notebooku ovládat ostření. Okamžitě jsem si všiml, že jsem zapomněl zapojit napájecí kabel autofokuséru.

Už si ani nepamatuji, co všechno mě vytočilo, ale bylo toho dost, protože na osamoceném poli létala nadávka za nadávkou.

Co mě tentokrát nezklamalo, bylo PlateSolving a najíždění na objekty. Už první najetí bylo téměř přesné, ale rychlý PlateSolve vše urovnal.

Spustil jsem focení M42, použil jsem jen 2 min. snímky, pointace fungovala také dobře. Na něco jsem však zapomněl - doostřit. Takže jsem focení zase přerušil a spustil AutoFocus Aid. A to bylo vše, co jsem toho večera udělal, protože se přihnala občasná oblačnost. Ostření už nedobíhalo a když už jsem docílil nějakého rozumného stavu, fotky byly viditelně za oparem, takže jsem začal balit. Kolem půlnoci jsem byl doma.

Co mi taky neudělalo radost, že ani po kolimaci pomocí Concenter byl jeden roh ujetý, což aktuálně nevím jak budu řešit. Dostal jsem ale zajímavý nápad, že bych si mohl zřídit pevné stanoviště v Jevišovicích na balkónu. Kdyby se mi podařilo dalekohled spolehlivě zakrývat, tak by snad mohl být vždy připraven a ustaven. Problémů k vyřešení je však hodně.

Astrofoto 2018

Cílem roku 2018 bylo pořídit pořádnou montáž. Na začátku jsem vstupoval s cestovní montáží Star Adventurer a nově pořízeným Canon 600D. Do toho jsem už činil přípravu na lepší výbavu formou pořádného napájení a již dříve vyrobeným rozvaděčem.

Na začátku jara jsem ale dal do pohybu velkou změnu. Kromě pořádné baterie s kapacitou 90Ah byla hlavním cílem montáž. Na tu jsem si šetřil a původním záměrem bylo ponechat si Star Adventurer a k tomu přidat lepší montáž. Pak jsem si ale řekl, že není na co čekat a vše se snažil urychlit. Prodal jsem SA a dokonce jsem se uchýlil k tomu, že jsem prodal i objektiv Nikon 180/2.8 ED. Jeho prodej sice trval až do léta (od prosince 2017), ale nakonec proběhl, i když s menší ztrátou.

To vše mi ale umožnilo, abych si v dubnu 2018 koupil novou pokročilou montáž - EQ6-R. S montáží jsem hned začal experimentovat, k čemuž jsem využil starý dalekohled SkyWatcher 90/910. Ne příliš kvalitní, ale na úvod stačil. Aspoň jsem si myslel...

Začal jsem sledovat fórum, jestli někdo nenabídne výhodně nějaký refraktor, ideálně něco malého za dobrou cenu. Už jsem málem koupil quadruplet 65mm, ale naštěstí mi utekl. V hlavě se mi totiž zrodil nápad, že bych mohl rovnou přejít na reflektor. No a když se v nabídce objevil karbonový Newton 6" F4, bylo rozhodnuto. K dalekohledu byl i koma korektor s 1,15x prodloužením ohniska, vyměněný výtah a kolimátor.

Dalekohled sice měl nějaké mouchy - například jsem zjistil, že se nedaří nastavit sekundár, protože se jeden šroub protáčel. Naštěstí byl problém ve šroubu, nikoli v díře. Kolimace byla vůbec celé nové téma plné strastí. Proto jsem objednal pomocníka v podobě Concenter okuláru z teleskop-express. Kolimace s ním probíhá dobře, reálný výsledek na hvězdách teprve čeká na ověření.

Posledním problémem bylo, že jsem chtěl vyzkoušet zvětšit vzdálenost mezi Canonem a rovnačem. Pomoct měla redukce z M42 na M48, která přidala 1,5 mm. Spolu s Concenter jsem objednal i dva hliníkové kroužky pro lepší ladění.

Do sestavy také přibyl autofokusér - Pavle Gartner (DeepSkyDad) nabízel vlastnoručně vyrobený za rozumnou cenu.

Softwarovou výbavu rozšířil AstroPhotographyTool a SharpCap Pro.

Cílem roku bylo udělat fotografii s delším časem v řádu několika hodin. Nevím, čím to je, ale více jak 3 - 4 hodiny se mi nedaří dostat. To se pokusím napravit v roce 2019.

Čeká mě ještě jeden velký upgrade a to v podobě kamery. Nechci říkat, která to bude, protože to sám nevím, ale rozhoduji se mezi ASI 294MC Pro a ASI 1600 MM Pro. U mono kamery se bojím právě toho, že nejsem schopný nafotit dost hodin, aby měl od každého kanálu dost. Jestli je moje obava na místě to nevím, prostě uvidím, pro co se rozhodnu, jestli se mi podaří našetřit.

Transakce v roce 2018:

• Trakční baterie 90Ah + nabíječka (5000)
• Výbava - molitan do kufru (700)
• EQ6-R (32000)
• ZWO 6" F4 + příslušenství (15500) - objektiv prodán za 6500
• drobná vylepšení rozvaděče (500)
• lišta pro hledáček (800)
• autofokusér DeepSkyDad (4000)
• Concenter + kroužky (2000)
• AstroPhotography Tool (500)
• SharpCap Pro (300)