Téměř pevné stanoviště

Před víkendovým pobytem u rodičů v Jevišovicích slibovala předpověď jasnou oblohu. Už jsem se naučil sbalit jak rodinu, tak výbavu - tedy dokud jedeme jen na pár dní a k rodičům.

Hned v pátek se opravdu vyjasnilo a já se poprvé odhodlal využít zahradu v Jevišovicích. Montáž jsem dal z části na chodník a z části do zahrady (nohy jsem na hlíně podložil dlažkami). Snažil jsem se dát montáž co nejvíc k domu, abych viděl co nejvíce na jih, který je zakrytý stromy. Současně však bylo třeba mít výhled na Polárku.

Začal jsem sestavovat už za světla a všechno šlo jako po másle. Jen bylo třeba počkat na tmu. V SharpCap se postupně objevovalo víc hvězd, až se ustavení konečně chytlo. Pak bylo třeba zaostřit (zpětně si uvědomuji, že to jsem mohl udělat ještě před úplným setměním), k čemuž jsem nejprve zkusil použít APT, ale vše jsem raději doladil Bahtinov maskou, a najít objekt na obloze.

Pro focení jsem váhal mezi M45, kterou bych mohl fotit až do východu Měsíce (kolem 21. hod.) a Koňskou hlavu / Plamínkem, kde byla doba focení nejistá kvůli stromům. Dalším adeptem pak byla Rosetta.

Rozhodl jsem se pro Koňskou hlavu a Plamínek a spustil focení 4 min. expozic. Po 20:15 se ale začaly fotky kazit a důvodem byly právě stromy. Tak jsem přejel na Rosettu, při čemž bylo třeba provést meridian flip.

Zde se pokaždé setkám s potřebou přeostřit montáž, což mi opět zabralo nějaký čas. Tentokrát jsem nechal vše na APT a zdá se, že odvedlo dobrou práci. Focení už ale nebylo na dlouho, protože začal vycházet Měsíc.

Co jsem si tentokrát opravdu užíval bylo teplo domova. Dokázal jsem se s notebookem spojit pomocí TeamViewer a vše kontrolovat z telefonu.

S vidinou i další jasné noci jsem si zahrával s myšlenkou nechat montáž venku přes noc, abych se další noc nemusel opět zabývat skládáním a ustavováním.

Vše klaplo, montáž zůstala složena přes noc a já jsem se i následující den mohl dát do focení. Postup byl podobný - ostřil jsem maskou, fotil stejné objekty, tentokrát jsem však měl do východu Měsíce o hodinu víc. Tento čas však přecházela oblačnost a já jen z domu zaparkoval montáž, uspal holky a šel balit.

Já toho Oriona stihl

Už už to vypadalo, že mi letos zimní objekty utečou - od listopadu vyšly podmínky jen po Novém roce, jinak buď svítil Měsíc, nebo (a to bylo častější) bylo zataženo.

Příležitost se však objevila. V týdnu od 4. února se udělalo v pondělí a úterý jasno. Pondělní noc ještě nevyšla - možná taky kvůli tomu, že jsem byl na přednášce, ale také kvůli tomu, že na úplné jasno to nevypadalo. A jak to tak s předpovědí bývá - ani úterý nebylo jisté.

Abych maximalizoval čas focení mlhoviny M42 - která meridiánem procházela před 21. hod. a fotit se dala maximálně do 2. hod., potřeboval jsem do pole vyrazit velmi brzy.

Mé focení začíná silně korelovat s návštěvou jedné z babiček. Díky nim pak můžu vyrazit, kdy se mi zachce. Tentokrát bylo třeba vyrazit ještě za světla, abych mohl focení spustit hned, jakmile se pořádně setmí. Astronomická tma začínala před 19. hod., hodinu mi trvá vše nechystat a další hodinu pak cesta. Vyrazil jsem tedy už před 17. hod.

Jasné počasí s sebou překvapivě neneslo třeskuté mrazy. Pod nulou bylo jen v noci, přes den byly teploty v plusu. V pondělí navíc napadla slabá vrstva sněhu a zajímavé mi přišlo to, že sníh ležel na blátě - nedalo se po něm tedy jít mimo pevné cesty.

I z toho jsem si dělal starosti, protože brzký příjezd také znamená, že teploty jsou zatím nad nulou nebo kolem nuly a půda je tedy ještě mokrá. To bylo taky první, co jsem řešil, když jsem přijel ke své polní uličce. Vydal jsem se zkontrolovat a prošlápnout, jestli se auto nebude bořit. Zvítězila touha být dobře ukrytý a i přes měkčí terén jsem do lehce zablácené uličky zacouval.

Příjezdová teplota byla už kolem -1°C, panovalo však bezvětří a vlhkost v rámci možností také dobrá. Stativ se mi lehce zabořil, ale stál pevně. U připojování jsem mohl konečně vynechat ručku a její kabeláž a nově použít přímo EQDIR USB kabel. Trochu mi pak trvalo polární ustavení - protože jsem zvyklý do ručky zadat údaje a použít pak zobrazenou hodnotu polohy Polárky. Místo toho jsem použil aplikaci v mobilu. Tady ještě budu muset zapracovat, protože podle SharpCap jsem byl dost mimo. Nebylo to ale nic, co by se nedalo rychle spravit.

Měl jsem ustaveno, připojeno, mohl jsem se přesunout do auta. Stačí jen vypojit napájecí kabel notebooku a přesunout notebook oknem. Jenže to bych nesměl vytáhnout špatný kabel - hlavní USB k hubu. Takže jsem si poprvé vyzkoušel, jak se pak zpět všechno zapojuje. Nebyl to nakonec takový problém a zařízení nebylo třeba ani vypínat, ani přepojovat. Prostě se vše zase objevilo a stačilo jen v APT dát znovu připojit.

Snad jediným flíčkem na perfektním večeru byl Auto-Focus. Tentokrát ani nevím, jak by dopadl, protože se mu nedařilo vyčítat snímky. Důležité ale je, že jsem byl schopný zaostřit vzdáleně - aspoň tedy částečně - jen jsem musel jít nasadit a hlavně sundat Bahtinov masku.

Konečně došlo na spuštění focení. Jak jsem avizoval, objektem večera byla Velká mlhovina v Orionu. Promýšlel jsem, jaké zvolit expozice. Na všem, co je nad minutu, už bude přepálené jádro. Chtěl jsem ale maximalizovat nasbírané fotony, ale to by nešlo, kdybych volil krátké expozice, kde je více pauz, ditheringu a vyčítání. Dospěl jsem ke 4 min. expozicím, k nimž bych na závěr, kdy by se začaly sbíhat mraky, přidal ještě několik 30 s.

Focení šlo jak na drátku, pointace vypadala slušně. V závěru jsem měl 33x4 min. a 22x30s. Jako vždy na ISO 800.

Ke krásně provedenému focení se podařilo ještě něco - nebyla mi zima a nemusel jsem ani startovat. Vyrobil jsem si totiž pelíšek na sedadle spolujezdce - pod sebe a nohy jsem si dal termodeku (s alu fólií ze spodní strany). Nohy jsem dál podložil a obalil další dekou a celý jsem byl ve spacáku.

Ač by se dala M42 fotit až do 2. hod. ranní, počasí vše překazilo a já musel balit už ve 22. hod. Přihnaly se mraky a rozhodně nevypadaly, že by měly hned tak odejít. Při odjezdu se mi sice zdálo, že bylo opět jasno, radar ale ukazoval lehký opar a to by to focení stejně nestálo za to. A jak se říká...v nejlepším se má přestat. Takto se budu aspoň o to víc těšit na příště.

Další den jsem dofotil flat snímky na obloze a dark snímky na balkónu. Zpracovaný výsledek mě velmi potěšil. Na výsledku z 4 min. expozic bylo jádro přepálené, ale podařilo se mi vcelku pěkně zkombinovat s 30 s složeninou a přepalu se tak zbavit. Výsledek považuji za svou dosud nejlepší fotku...