Dvě chladné noci v listopadu

Poslední dobou se zdá, že vyjet se mi podaří vždy po měsíci, ač to tentokrát měly být až tři pěkné noci. První byla ze čtvrtka na pátek. Podařilo se mi vyjet až po deváté hodině. Příprava focení obnášela i zaučování s auto-focuserem, takže se vše trochu protáhlo a fotit jsem začínal kolem půlnoci.

Jel jsem do Mackovic, na místo hluboko v poli. Náhodní kolemjedoucí opět nezklamali - kolem projelo jedno auto celkem 6x. Třikrát tam a zpět. Naštěstí jsem byl dobře zalezlý v boční odbočce a nejspíš jsem vůbec nebyl zpozorován. Otázkou je - kdo to byl a co dělal po 23. hod. na polní cestě, že k tomu potřeboval tři cesty?

Fotil jsem M33 5 min. expozicemi. Plánoval jsem focení až do 5. hod., ale objekt už ve 4 hod. byl nízko a nezbylo než balit. Teplota byla už velmi nízko, kolem 2°C. I přesto se mi podařilo nachystat příjemné přespání.

Vybaven spacákem, polštářem, dekami na podložení a venkovní dekou na obalení nohou jsem pospával v době od půl jedné do tří. Podařilo se mi během toho krásně ohřát jak ruce, tak nohy.

Celkově jsem nasbíral 38x5 min. Moc mě však nepotěšil aktuální stav hvězd - naposledy jsem řešil, že budu zkoušet novou redukci, která by měla o nějaký milimetr posunout čip od koma korektoru a narovnat hvězdy. Tak na jedné straně sice jsou už docela pěkné, na druhé jsou ale horší. Takže mě teď čeká, jak odhalit, kde mám jakou nerovnost. To zase bude...

V názvu zmiňuji dvě noci, protože jsem se pokusil zopakovat úspěch hned následující den, ale tentokrát to byla tragédie. Ještě u domu jsem si všiml nárazového větru. Doufaje v lepší podmínky jsem přesto vyrazil. I na stanovišti však vítr přetrvával a dalekohled byl ovlivňován, ať jsem dával auto jakkoli.

Navíc jsem narazil na nezvyklý problém, že se mi prostě nepodařilo najet na M33. U Polárky mi PlateSolve fungoval, ale po přejetí na M33 už ne. Obraz se ne a ne vyřešit. Po více než hodině jsem to zabalil, vítr stejně nepřestával. Doma jsem byl kolem 1 hod.

Pro příště jsem si už nachystal Blind Solving, který se chytl docela rychle. Uvidíme, jestli v budoucnu pomůže.

Vánoční upgrade

Vánoce přišly do astro oddělení dříve a tak jsem si dopřál na dlouhou dobu snad poslední upgrade. Rozhodl jsem se pro další krok k automatizaci a koupil automatické ostření (autofocuser). Sáhl jsem po řešení jednoho astro nadšence (DeepSkyDad).

Původní představa o ceně byla sice jiná, ale přidal se návrh adaptéru a nějaké příslušenství a z původních snad 99 EUR bylo hned 149 EUR. 

Komunikace probíhala rychle, dodání také. Problém byl na straně focuseru. Na dalekohledu je vyměněn původní za JMI Event Horizon EV1n. Možná to byl problém jen mého kusu, ale šrouby, které jsme plánovaly použít prostě nešly povolit. Hlavička imbus šroubu byla asi sjetá a i když se mi jeden podařilo povolit šroubovákem, druhý už ne.

Nakonec jsem zvolil jiné řešení. Do původních děr jsem zapustil distanční sloupek a adaptér k nim připevnil šrouby M3. A pak jsem do adaptéru udělal třetí díru pro šroub M6, který původně sloužil jako focus lock.

Adaptér by mohl být delší, aby šroub lépe seděl, ale i takto je řešení stabilní. Jestli vše funguje, jak má, to se ukáže až v poli.

EQMOD přichází a vítězí

Za poslední týdny se toho událo tolik, že jsem ani nestíhal zapisovat své poznámky. Z toho také plynou všechny názvy článků, které mě postupně napadaly. Od "Pointace vs. já - 2:0", přes "Ach ty naše holky" až po "Zatím nejlepší noc". Ale hezky postupně...

Od posledního článku uplynul víc než měsíc. Zmiňoval jsem tam několik věcí a zdá se, že se mi všechny podařilo provést. První bylo vyzkoušení nové lišty pro hledáček. Ta splnila očekávání a kromě rychlého připnutí a odepnutí nabízí i vyšší tuhost hledáčku.

Povedlo se mi i vylepšit (ale ne úplně odstranit) komu v rozích. Pomohla celkově asi 1mm tlustá sada papírových koleček mezi koma korektorem a T2 redukcí na Canon. Možná objednám profi podložku, aby to bylo to pravé. Výsledek je vidět na obrázku jedno rohu, před a po:

Toto vše jsem zkoušel v Jevišovicích. Jel jsem na své tradiční místo, ale také zde mě "obtěžovalo" auto, které jelo kolem. Opravdu jen projelo, ale i tak to nebylo nic příjemného. Šlo však jen o testovací noc, doma jsem byl před 23. hod.

I této noci mě však trápila pointace a nebylo v mých silách to vylepšit. Naštěstí přišlo období babího léta a tedy vysoké teploty a jasné noci po více než týden - to vše kolem novu. Nevýhodami však byly buď lehké mlhy, nebo vítr.

Trend s pointací tedy pokračoval i další "opravdické" foto noci v Mackovicích. Jel jsem na nově objevené místo, ale tentokrát hlouběji do boční polní cesty, která jako jediné negativum je moc úzká, takže se v ní nedá otočit. Navíc má vyjeté koleje, takže je velká radost v ní nějak manévrovat.

Rozestavil jsem klasicky za auto a dal se do focení. S sebou jsem si vzal i náš domácí kompakt rozšířený o programovatelnou spoušť, abych fotil timelapse. Fungovalo by vše dokonale, kdyby se mi chtělo strávit noc za foťákem a neustále přepínal na ruční ostření. Automatika v noci nefunguje úplně dobře, což jsem věděl. Co jsem ale nevěděl, že se mi ruční ostření bude neustále přepínat na automatické. Z noci mám tedy jen pár ostrých fotek, kde je alespoň vidět, jak se lopotím venku u notebooku a zamyšleně hledím, jak se ta pointace zase sere...

Začal jsem fotit M33, protože M31 mám pro tuto sezónu dost. Novinkami večera byla konečně hotová 3D vytištěná Bahtinov maska a vyhřívání pro dalekohled. Původní pásek z objektivu samozřejmě neseděl, tak jsem musel vyrábět nový. Zvolil jsem přístup, kdy jsem odporový kabel vedl přes pásek z duct tape a ten pak obalil z jedné strany "tkalounem" a z druhé strany suchým zipem.

Bahtinov maska ale nesedí. Je úzká, takže se opře o držák sekundáru. To jsem ale vyřešil podobně jako kryt dalekohledu, který je magnetický. Při nákupu suchého zipu jsem náhodou narazil na kabelkový magnet (ten, co drží kabelku zavřenou) a přidělal ho na masku. Není to extra silný magnet, ale maska nevypadne. No a jak jsem sehnal "tkaloun"? Naše dětská sedačka má rezervu na pásu, kterým se zahákne kotva do kufru a není ani poznat, že chybí půl metru.

Vyhřívání zatím neshořelo, takže ho považuji za funkční. Noci ještě nejsou tak vlhké, abych mohl opravdu posoudit účinnost. Navíc používám rosnici, které by asi měla být dostatečnou ochranou sama o sobě.

No ale už k pointaci. Než jsem vůbec položil otázku na astrofóru, hodil jsem do google dotaz "PHD best practices". Přímo PHD2 má užitečný dokument, který dost pomohl.

Především jsem měl krátkou smyčku snímků. Byl jsem na 1,5 - 2s a dokonce jsem pak v nouzi dal 1s. Tady ale montáž začala soupeřit se seeingem, který vždy vyhrává. Prvním krokem bylo tedy natažení expozice na 4s. Dokument od PHD2 radil použití Guiding Assistantu, který vyhodnotí chod montáže a nabídne úpravy algoritmu. Výstupem bylo upravení několika hodnot a kompenzace backlash. Ta však spíš ublížila, takže jsem ji pak vypnul.

Poprvé jsem také viděl periodickou chybu montáže, protože GA jen sleduje a neprovádí korekce. Chvíli jsem se divil, kam tam montáž leze, když mám docela dobré polární ustavení, ale vše mi došlo.

No největší změnou byl ale přechod na EQMOD. Proč tento krok: PHD2 dokument doporučoval použití PEC, tedy korekce periodické chyby montáže. Jenže někteří říkají, že se pak PHD2 a PEC perou. Pokud se však použije EQMOD a jeho PEC, vše se spolu krásně spojí - za předpokladu, že se použije Pulse Guiding místo ST4. Bonusem pak je, že mám o jeden kabel méně (mezi montáží a pointační kamerou).

EQMOD toto všechno integruje dohromady - Pulse Guiding a PEC (záznam i puštění). S EQMOD jsem už jednu zkušenost měl a to ne zrovna dobrou. Guiding nefungoval vůbec, montáž se zasekávala. K tomu teď naštěstí nedocházelo. Už dříve jsem se dočetl, že volba "Enable limits" způsobuje zasekávání montáže. A problém s pointací se vyřešil přechodem na Pulse Guiding.

Příští noc tedy všechno toto přešlo v praxi. A výsledek byl skvělý (tedy alespoň do 2. hod.). GA dal pár tipů, EQMOD fungoval skvěle. PEC byl nahrán a aplikován a pointace, a hlavně výsledné fotky, vypadaly super. Přišla 1 hod. ráno a M33 přešla meridiánem. Nechal jsem montáž jet do 2 hod. a pak - po dlouhém vnitřním boji jestli raději nepřejít na Mlhovinu v Orionu - provedl Meridian Flip. Tady šlo vše do prdele.

Prvním problémem byl posun závaží. Toho je třeba, aby byla montáž správně v tahu. Rozhodil jsem si však RA osu a dostal jsem se do velké chyby, ve které pak nefungoval Plate Solving (ano, to se děje, pokud si montáž myslí, že je někde a ve skutečnosti je někde jinde - víc než třeba 5°). Za pár minut jsem opravil a jel dál. Našel objekt, to šlo docela rychle, a spustil focení. Bylo však rozostřeno. Což je asi běžný jev, protože se přechodem zřejmě pohne zrcadlo. Šel jsem tedy přeostřit.

Co jsem však zatím neřekl, bylo, že jsem vyzkoušel nové uspořádání montáže, auta a mě. Takové uspořádání, které je hodně šetrné k mé neochotě vycházet ven do zimy. Podařilo se mi totiž dostat notebook do auta. První věcí bylo dát auto tak, aby chránilo montáž před větrem a současně byla montáž u okna řidiče. Kvůli tomu jsem musel couvat - po tmě...polňačkou, která má vyjeté koleje....cestou, kterou jsem ani neviděl - vzadu totiž není světlo, navíc okno bylo špinavé a kufr i tak docela plný. Díval jsem se tedy dopředu a doufal, že cesta vede rovně (to jsem popravdě věděl, ale je to sranda - dívat se dopředu a podle toho jet dozadu).

No ale bylo třeba ujet jen 50 m a pak se lehce stočit, aby montáž nestála v poli, ale na cestě. Pak jsem dal stolek vedle dveří řidiče a okénkem jsem protáhl kabel na sedadlo řidiče, kde jsem měl na dřevěném stolku položený notebook. Napájel jsem ho svým PowerTank přímo v autě. Do okna jsem skřípl ručník, aby mi dovnitř netáhlo a kabel se nezlomil.

USB kabel je kapitolou samo pro sebe. USB3 totiž nesmí být moc dlouhý. Už jsem vyzkoušel USB3 3 m prodlužku i USB3 5 m kabel, ale nic nefunguje. Jsem tedy stále u 2 m dlouhého kabelu, který se musí dostat ze stolku do auta, proto tedy musí být uspořádání takové, jak ho popisuji. Na stolku mám USB3 hub, který je napájen z venkovní baterie a rozvaděče a do kterého jsou zapojeny Canon, ASI 120, sériový převodník a teploměr.

I toto byl jeden z důvodů, proč se jednalo o zatím nejlepší noc. Nemusel jsem ven, abych se podíval, jak vypadá pointace nebo jak vypadají snímky nebo kolik ještě času do XX. Prostě jsem se jen podíval a viděl. Ven jsem chodil jen čůrat. Ale pak...přišel Meridian Flip.

Totiž na začátku focení jsem vše provedl venku - ustavil, najel, zaostřil - až pak jsem přesunul notebook do auta přes okénko. Ale po Flipu, kdy bylo třeba převážit a přeostřit, jsem musel lítat od montáže k notebooku do auta. I to je jeden z důvodů, proč už se do Meridian Flipu nebudu pouštět, pokud opravdu nebudu muset.

Po Flipu se mi už nedařilo mít dobrou pointaci - na hledání příčiny už nebyla energie. Dal jsem se do focení dark frames, u kterých je úplně jedno, jak je na tom pointace či cokoli jiného. Ale i tady se dá něco podělat. Totiž focení dark frames jsem spustil kolem 3. hod. a pak šel spát. Zhruba v 4:30 jsem ale šel sbalit alespoň něco. Focení jsem ale chtěl nechat ještě chvíli běžet. První, co mě napadlo odpojit, byl USB teploměr. Co myslíte - když máte dva černé USB kabely - kameru a teploměr - který z nich vytáhnete, aby focení mohlo nerušeně pokračovat dál? No a tak jsem mohl rovnou balit domů...

Domů jsem vyjel kolem 4:40 - což je čas, kdy v týdnu vstávám do práce. Dobře, že byla sobota. Usnul jsem kolem 6. hod. a vstával v 8.

V noci v poli se mi podařilo dvakrát usnout - vždy zhruba na hodinu. Měl jsem spaní dobře promyšlené - autosedačky jsem nechal v garáží, vzal si polštář, deku i spacák - ten jsem nakonec nepoužil, protože se mi ho nechtělo ráno balit. První spánek - před půlnocí - to ještě bez spacáku šlo, ale nad ránem by se asi hodil - hlavně kvůli nohám.

Nedostalo se ani na focení flat snímků - ještě stejně nemám domyšlené uchycení a nasvícení. Navíc jsem si v krabici pro dalekohled udělal lepší vycpávky, abych mohl dalekohled převážet včetně připojeného dalekohledu a flat snímky fotil až doma.

Doufám, že jsem vyřešil hlavní problémy a focení už bude vždy takto hladké. Nesmím zapomenout několik věcí:

• PEC křivku si uložit
• u Polar Alignment zapnout tracking - možná pomůže s ještě vyšší přesností ustavení
• spacák raději rozbalit než riskovat studené nohy
• nachystat flat panel

První verze obrázku se zapracovanými všemi daty, včetně těch ujetých:

PS: Abych ještě vysvětlil v úvodu zmiňovaný titulek "Ach ty naše holky" - v aktuální konstelaci je pro mě nejlepší vyjíždět na focení mezi 19. a 20. hod. To však není úplně v souladu s E & E, které se rozhodly, že budou chodit spát až po 21. hod. a uspávání obou dvou není práce pro jednu osobu. Abych vyjížděl takto pozdě - to už se musí hodně vyplatit a noc musí být hodně slibná, což ne vždy platí. Snad se to brzy zlepší, hlavně mladší E by mohla usínat lépe.

Léto končí

Září se na počasí velmi povedlo - alespoň do začátku podzimu. Stihl jsem dvě velmi pěkné noci, během kterých jsem se věnoval své oblíbené M31. Nebýt Emmiččina špatného usinání (a trochu větší odhodlanosti z mé strany), mohl jsem stihnout i více.

Abych byl ale upřímný, druhá noc se moc nepovedla a to hned z několika důvodů. Za prvé - výsledná data nebyla zrovna povedená, pointace dost lítala a zatím si nejsem jistý, čím to bylo. Doma jsem zjistil, že pointační hledáček mohl trochu lítat v objímce. Nebo to mohl být seeing. Nebo jsem zvolil špatnou hvězdu. Uvidíme příště.

Druhým důvodem pro ne zrovna povedenou noc bylo i zjištění, že mé nové místo není tak dokonalé, jak jsem si myslel. Po spuštění focení kolem projelo auto. Podle všeho to mohl být hospodář, ale tentokrát nezastavoval. Během chvíle prašnou polní cestou proletělo další auto. A aby toho nebylo málo (ale aspoň se vše vysvětlilo), jel za chvíli opačným směrem kombajn, traktor a náklaďák. Jednalo se tedy o noční sklizeň, naštěstí ne na poli vedle mě.

Příště se určitě posunu ve své cestičce hlouběji mezi pole, kde na mě nebude vidět a případný prach po průjezdu bude více rozptýlen.

Andromeda procházela meridiánem kolem 2:20, dalo se však fotit ještě hodinu poté. První noc jsem  ještě zkoušel cvaknout Plejády a mlhoviny v Orionu, další noc jsem kvůli ne příliš dobrým výsledkům balil hned.

Noci už teď budou chladnější a vlhčí. Jakmile to však půjde, těším se na vyzkoušení nového uchycení hledáčku. Také doufejme, že budu mít vyrobenou desku z plexiskla pro focení flat snímků. Snímky taky vykazují komu ve všech rozích, možná zkusím ještě posunout foťák od koma korektoru. A v neposlední řadě se asi pustím do výroby vyhřívacího pásku pro dalekohled.

Spánek nutný

Tento příspěvek píšu se značným zpožděním. Ale je důležitý, protože jsem vyzkoušel "nové" místo. Opět to bylo u Mackovic, ale tentokrát jsem zajel hlouběji do pole.

V období sucha, které vládlo více než pět týdnů, to v poli není ideální. Než jsem přejel potřebných více než 1,5 km, bylo auto samý prach. A proč jsem měnil místo? No už jsem se tam necítil úplně bezpečně, protože téměř pokaždé se někdo stavil.

Co se objektu týče, nadchnul jsem se fotkou Mlhoviny Iris. Jejím problémem v dané době je nutnost přeložení montáže po přibližně hodině focení. Ale co - nedá se jinak (pokud chci fotit zrovna Iris).

Během focení jsem tentokrát neplánoval sledovat seriál, protože jsem byl dost unavený a rozhodl jsem naspat, co půjde. To se mi podařilo a třikrát jsem si zdříml zhruba na hodinu.

Odjížděl jsem kolem 4. hod. a ve spánku pokračoval doma. Zpracování dat zatím nemá smysl. Jedině že bych ještě něco přidal, ale s tím, jak si teď hraji s kolimací, počkám, až se mi vše podaří vyladit, aby výsledek stál za to.

Kolimace - můj nový postrach

Stal jsem se majitelem Newtonu. Tím se mi objevila nová noční můra - kolimace. Nejprve jsem si hrál jen s primárním zrcadlem a při příjezdu na stanoviště jsem vždy doladil jeho kalibraci. Pak jsem však zjistil, že by bylo třeba poladit sekundár a tady to šlo vše z kopce...

První nemilostí bylo, že jakmile jsem začal ladit sekundár, jeden z šroubů se protáčel. Bál jsem se nejhoršího, totiž že budu muset převrtávat závit, ale nakonec jako zázrakem pomohla jen výměna šroubu za jiný. Když jsem si ale takto rozhodil sekundár, tak jsem jej musel zase dávat dohromady. Podle pohledu do fokuséru mi ale přišlo, že je moc venku a potřeboval by posunout více dovnitř. Nevím, jestli to tak má být nebo ne, ale zkusil jsem to. Musel jsem pak ladit i jeho správné natočení, ale zatím nedokážu říct, jestli jsem uspěl nebo ne.

Každopádně vím, že jakmile jsem takto posunul sekundár více dovnitř, nešlo mi zaostřit. Výtah nešel dostatečně vysunout. Tady mě napadlo, že zkusím "posunout" primár a to tak, že jej budu postupně posouvat dál od sekundáru. Ale to nepomohlo, tak jsem zase začal posouvat sekundár více ven. I tak mi ještě do zaostření kousek chyběl, načež jsem zjistil, že pomohlo posunutí primáru, ale opačným směrem - tedy blíže k sekundáru. Zpětně mi také dochází, že jsem vše zkoušel včetně nasazeného koma korektoru, což zřejmě může způsobovat věci, kterým (zatím) nerozumím. Každopádně ve finále jsem byl schopný zaostřit, ale jsem si jistý, že pozice sekundáru není správná.

Rád bych si vše ověřil, ale nemám kolimační okulár a provizorní náhrada se mi moc neosvědčila. Chystám se na výrobu vlastního a snad se pak doberu dobrého výsledku.

Test v poli na hvězdách se nezdál být nějak fatálně špatný, ale perfektní obraz bude asi otázkou perfektní kolimace, o což budu usilovat v dalších dnech.

Kolimace pro mě byla (je) velkou výzvou - počáteční oťukávání přešlo v nutnost řešit složitější úkoly a rozhodně jsem se necítil komfortně. Doslova jsem se bál, co vše můžu zprasit a jak bude vypadat obraz, který mi z dalekohledu poleze. Celkově jsem si připadal jako bych pracoval na zneškodnění bomby. Ale ukázalo se, že zbytečně. Zatím jsem snad nezpůsobil nic, co by se nedalo zase napravit a chce to jen zkušenosti. Zkušenosti, které nezískám jinak, než že budu zkoušet a dívat se, jaký to mělo efekt.

https://starizona.com/tutorial/collimating-a-newtonian/

http://web.telia.com/~u41105032/kolli/kolli.html

Za temnou oblohou - část I.

Kdyby mi někdo na začátku roku nebo i prázdnin řekl, že se ještě v jejich půli podívám do Národního parku Poloniny, věřil bych mu jen těžko. Jedno pondělí se však ozval kamarád, jestli s nimi nechci zajet do Tater. Už delší dobu jsem si pro sebe říkal, že dovolenou na Slovensku bych někdy v brzké době rád, tak proč ne hned. S dětmi by to bylo těžké, ale pánská jízda, to je něco jiného.

Hned se mi však hlavou začal honit rozšířený plán. Od Vysokých Tater to na východ Slovenska není už tak daleko. Jsou to sice pořád víc jak dvě hodiny, ale to je stále o dost méně než osm.

Cestou jsem kolegům tuto myšlenku nadhodil a nebyly vyloženě proti. Vše bylo rozhodnuto po prvním zdrcujícím treku, který nás zanechal nepohyblivé. Tak jsem se tedy shodou všemožných náhod ocitnul v sobotu večer za krásné a jasné noci v NP Poloniny u obce Runina.

Nebral jsem s sebou žádnou montáž ani dalekohled. Jen stativ a bratrův Nikon D600 a 35mm objektiv f/1.8, pomocí něhož jsem začal fotit panorama.

Už fotky za soumraku ukazovaly, že obloha bude opravdu krásná. Dojem kazila jen rozsvícená vesnice. Jak hodina pokročila, bylo zřejmé, že dojem zůstane zkažený, protože světla nezhasla. Důvodem bylo zřejmě probíhající posvícení a lidé bavící se v ulicích.

Bylo však třeba pracovat s tím, co bylo k dispozici. Od zhruba 22:45 jsem začal fotit panorama a skončil po více jak hodině s asi 80 fotkami.

Během noci jsme i jen tak leželi a kochali se nádhernou oblohou. Čas od času přelétl meteor, nejspíše ze začínajících Perseid. Po půlnoci se už dostavila únava a byl čas na návrat do kempu.

Přímo na místě mi obloha nepřišla o mnoho temnější, než jakou ji znám např. z mého oblíbeného místa u Znojma. Vše jsem docenil až v okamžiku, kdy jsem se ke Znojmu opět vypravil. To mi zdejší obloha přišla nějaká moc modrá...

Doma ještě zbývalo panorama složit. Poprvé jsem si také vyzkoušel 360° reprezentaci...

Na závěř asi jen dodám své předsevzetí, že Poloninami to vše jen začíná...

Dobře využitá dovolená

Ani Měsíc v první čtvrti mě neodradil od dalšího výjezdu - samotku v Brně je třeba využít. Bahtinov masku sice ještě nemám, ale nějak jsem to zvládl minule, zvládnu to i tentokrát. Využil jsem toho, že jsem v pátek stejně měl přejíždět do Šatova a vyjel jsem už ve čtvrtek večer se zastávkou na stanovišti a s příjezdem do Šatova v ranních hodinách.

Na stanovišti jsem ještě ani neměl vybaleno a už jsem měl návštěvu. Opět šlo o obhlídku rajónu, tentokrát ale někdo nový. Chvíli jsme pokecali, rozloučili a já jsem se mohl pustit do práce. Sotva jsem vše nachystal, bylo cca 22:30, z cesty odbočovalo další auto. To už mi přišlo zvláštní, zvlášť když nacouvalo přede mě. Vystoupil však můj starý známý, s manželkou i synem. Podívali jsme se přes dalekohled na Měsíc, který jsem jim i vyfotil a dal na flash disk, přejeli i na Jupiter, abych ukázal jeho měsíce a po zhruba 20 min. jsme se rozloučili. To už nastala vhodná doba na začátek focení. Měsíc sice ještě trochu rušil, to však nebyl problém.

Nafotil jsem dalších 50 snímků po 4 minutách, během čekání na svítání jsem pak ještě přidal asi hodinu dark snímků, nafotil potřebné flat snímky, vše sbalil a pokračoval v cestě do Šatova.

Další den večer jsem chtěl zkusit dofotit ještě pár dark snímků ze zahrady, teplota však nebyla tak nízká jako v noc focení. Vše jsem hlídal během spaní venku jen v teplém oblečení.

Nemilé překvapení na mě čekalo při zpracování - flat snímky budou trochu oříšek - jednak na nich je viditelný gradient, jak při svítání dostává obloha barvu od šedé, přes oranžovou po modrou, jednak na nich jsou stále viditelné některé hvězdy. Ideálním řešení by byl nějaký flat-field box, ale nevím, jestli se jedná o vhodný způsob pořizování flat snímků.

Verze 2:

Závěrem...M31 je pro aktuální setup moc velká. Příští objekt by chtělo mít o něco menší a jeden se mi už v hlavě rýsuje...

ZWO F4 6" - první světlo

Stalo se, že se mi podařilo koupit teleskop. Tak dlouho jsem vyhlížel refraktor, až jsem koupil reflektor. Konkrétně karbonový Newton od ZWO F4 6" (150/600). Nabídka byla vskutku zajímavá, protože její součástí byl i koma korektor Paracorr 1,15x, vyměněný okulárový výtah, laserový kolimátor, rosnice a také náhradní zrcadlo a původní výtah. Poslední dvě sice nevím k čemu by budou, ale to je jedno. Vyzkoušení a předání dalekohledu proběhlo v Havlíčkově Brodu.

První test jsem provedl za ne úplně ideálních podmínek u Žuráně, kam jsem se rozhodl už více necestovat. Na mé místo v poli je možná dobře vidět přímo od Žuráně, kde se celou noc objevují auta, o jejichž přítomnosti mám neblahé tušení.

Takže sem už nikdy. Celkově stála noc zaprd, ke konci jsem to zabalil i kvůli zimě. Zkoušel jsem různé objekty, ale hlavně šlo o seznámení s Newtonem. Ještě doma jsem provedl kolimaci, v poli pak pro jistotu ověřil. Problém byl trochu s vyvážením a to v obou osách. Jak se ukázalo, tak na vyvážení nestačí jedno závaží a je třeba vozit obě - hurá. Jinak jsem opět bojoval s pointací a s polárním ustavením, kde dlouho trvalo, než se SharpCap chytl.

Druhý výjezd už proběhl na klasické místo u Mackovic a s ideálními podmínkami. Pár dní po novu za příjemné teploty. Dal jsem si hodně záležet s vyvážením i zaostřením podle FWHM v APT. Hladce proběhlo i polární ustavení, kde se SharpCap zorientoval velmi rychle. Hlavně za to mohla dostatečná tma, ale také použití dark snímku. Konečně jsem si také stihl nový dalekohled vyfotit.

Následně jsem se rozhodoval, co budu fotit. Původním záměrem byla M51, ale po první fotografii jsem věděl, že to nebude to pravé. Objekt je pro ohnisko 690mm (600 * 1,15) stále malý. V dobré poloze však začíná být M31, na kterou je toto ohnisko už lehce za hranou, ale o to více detailů snad zachytím.

Od 23. hod. začíná astronomická noc. Začátek jsem úplně nestihnul, fotit by se dalo určitě dřív, ale chtěl jsem si vše pečlivě nachystat. Příště budu rychlejší. Poslední dobou se totiž vůbec neobtěžuji se Star Alignment a rovnou nechám APT a Plate Solving vyřešit pozice za mě.

Kolem 2. hod. jsem měl prvních 30 snímků o délce 4 min, tedy 120 min. Pustil jsem další sérii a šel na chvíli spát. Budík mě vzbudil až po půlhodině vyzvánění a to už svítalo. Šel jsem tedy ukončit focení - celkový počet dosáhl asi 50 snímků - jaký bude odpad, to se uvidí.

Během balení jsem stihnul dát ještě 3 dark snímky, ale další musí přijít. Co jsem ale úplně zapomněl - nafotit flat snímky - a to je škoda, protože Canonem jsem otáčel, abych měl M31 přes šířku snímku a polohu by bylo dobré mít i na flatech. Tak snad příště.

Nutno dodat, že pointace v této oblasti jela pěkně a hvězdy se zdají být nehnuté, což jsem si ověřoval důkladně už v poli.

Pro příště už bych měl mít Bahtinov masku, kterou se mi snad podaří zajistit na 3D tiskárně za dobrou cenu. Kdy to však bude, to nevím. Je už téměř první čtvrt a žádná jasná noc na obzoru...

Slunovrat a Měsíc

Nejen, že byla noc 20./21.6., ale k tomu i Měsíc byl v 60%. Ale měl jsem zrovna týden sám v Brně a už několik dní jsem se odhodlával (i přes slabou tmu) k výjezdu. Nešlo mi ani tak o to něco vyfotit, jako spíš vyzkoušet znovu Polar Alignment v SharpCap, se kterým mám občas problém - hlavně tedy s úvodním Plate solvingem. Navíc jsem si koupil USB teploměr a vlhkoměr a také USB 3.0 hub a k němu jsem vyráběl napájení.

Výhodou letní noci je bezesporu to, že člověk je na místě kolem 21. hod. a je světlo. Nachystá se, co se dá...a je stále světlo. A tak se čeká na první hvězdy, aby se dalo provést ustavení. V SharpCap jsem si konečně udělal dark snímky, aby se mi hotpixely nevydávaly za hvězdy. Z toho důvodu jsem doufal, že Plate Solving půjde hladce, ale novým problémem byl právě asi nedostatek tmy. To se rychle měnilo, mezitím jsem si však hrál s parametry procedury, jak se dalo, abych nakonec skončil v defaultu, který se chytil hned. S dalšími kroky už problém nebyl.

Dostal jsem se k Star Alignmentu a najel pomocí PointCraft na první objekty, abych zjistil, že je prostě stále málo tmy :-). Už bylo kolem 23. hod., když jsem se přesunul na Rho Ophiuchi a spustil focení. Obloha byla čistá až k obzoru, teplota kolem 21°C a jen lehký vánek. Dokonce jsem ani nemusel oblékat zimní výbavu :-).

Na večer jsem si naplánoval ještě Lagunu a Trifid v jednom záběru, k čemuž jsem se dostal kolem 1 hod. I když se mi na stanovišti zdály snímky v pořádku a s velkým očekáváním jsem chystal na zpracování, doma jsem byl nemile překvapen. Téměr všechny snímky byly ujeté a nejsem si jistý příčinou. Buď to může být nějakou chybou v pointaci, nebo mi přijde, že mě nějak zlobí dithering, nebo mám špatně vyváženou sestavu, nebo...kdoví co. Tentokrát si jsem jistý, že to nebyly kabely - konečně jsem si přilepil úchyt a kabely do něj zacvaknul, to bylo možné hlavně díky USB hubu.

Docela se těším na další jasnou noc, protože taková nepřesnost by se stávat neměla, zvlášť u ohniska 180mm a snímků 1 min.

Měl bych se víc soustředit na neopakování stejných chyb, takže příště:

• lépe kontrolovat snímky v poli
• ostření udělat v 1/3 - 2/3 pole
• opravdu si dát pozor na správné (ne)vyvážení soustavy
• dát si pozor na napájení NB - během seance se mi nějak povolil můj rozbitý napájecí adaptér
• zkusit nepoužít dithering
• zkusit poladit parametry PHD (i když myslím, že tady to spíš zhorším)

Než přijde slunovrat

Poslední příležitost s nocí trvající alespoň několik hodin jsem chtěl využít na focení Rho Ophiuchi. Objekt je náročný na podmínky a ty bohužel nevyšly. Neustále se honila oblaka a z focení moc nebylo.

Nejprve jsem zkusil Rho Oph, pak jsem ale přešel na Mlhovinu Řasy, kterou ale také časem zakryly mraky.

Výlet skončil předčasně, hodinu by se ještě fotit dalo. Výhodou večera bylo, že mi konečně nebyla zima, když jsem si vzal své teplé zimní oblečení. Snímání fungovalo dobře, bojoval jsem trochu s polárním ustavením, protože se SharpCap nechtěl chytnout. Pro příště mám jeden užitečný tip - udělat dark snímky, aby zmizel šum.

Jednalo se také zřejmě o poslední fotografii s Nikon 180/2.8 ED - zdá se, že konečně najde nového majitele.

Pokročilosti s EQ6-R

Pokročilostmi pro mě aktuálně jsou dvě věci - PlateSolving & PointCraft v AstrophotographyTool a dithering.

S ohniskem 900mm se dost špatně zaměřuje objekt na obloze. I když používám GoTo, najetí není přesné, obzvlášť při proložení dalekohledu po přejetí meridiánu. Při posledním focení jsem s nastavením polohy objektu bojoval více jak 30 min.

To vše usnadňuje APT a jeho funkce PointCraft, která využívá PlateSolving SW. V poli to probíhá tak, že se z montáže zjistí údajná poloha. Následně se udělá snímek (pomocí zvolených parametrů, aby byly zachyceny alespoň některé hvězdy) a pomocí PlateSolving se zjístí, kam přesně dalekohled a montáž míří. Následně se provede korekce pro přesné najetí na zvolený objekt. Takto pořád dokola, dokud není dosaženo požadované přesnosti. Funkce jsem ověřoval na zahradě v Šatově a fungovala na jedničku.

Dále jsem chtěl vyzkoušet dithering. K tomu jsem se dostal až po víkendu v rámci svátku k ukončení 2. světové války. Tentokrát jsem měl v plánu fotit M104 - Galaxii Sombrero. Objekt není zrovna vysoko, ale vyzkoušet jsem ho chtěl. Dokonce jsem si zde vyzkoušel i proložení a pomocí GoTo++ v PointCraftu bylo opětovné najetí objektu raz dva.

Problémem byl ale podle mého dithering. Asi se montáž nestíhala znovu správně chytit, ale dost fotek bylo ujetých. To stejné se mi pak dělo u M13. Pak jsem ještě přejel na M81 a M82, kde už jsem mohl zkusit i 4 min. expozice a fotky byly lepší (zřejmě kvůli poloze blízko nadhlavníku).

Dithering zkusím trochu poladit a doufám, že už příště nebude problém. I když fotit bych teď chtěl s 180mm Nikonem. Rád bych opět zkusil Rho Ophiuchi...

900mm tentokrát doopravdy

Mé první pokusy fotit s 900mm ohniskem nedopadly zrovna ideálně. Díky tomu jsem se rozhodl pořídit si Star Adventurer a fotit klasickým objektivem. Nyní ale nastal čas vrátit se k něčemu delšímu...

Zahřívací a seznamovací kolo jsem si dal u Brna. Nastřádal jsem zkušenosti s ustavením montáže a s ustavením na hvězdy. Vše trvalo dlouho, ale to je logické.

Nyní jsme trávili prodloužený víkend v Jevišovicích a na řadě bylo skutečné focení. Byl teprve čtvtek a já jsem vyjel po 21. hod. na obvyklé místo v poli za Jevišovicemi. Foukal trochu vítr, ale bylo 17° C. Oblohou se ještě potloukala lehká vysoká oblačnost, avšak jen dočasně. Na programu bylo jasno celou noc.

Zrovna, když jsem spouštěl SharpCap, abych opět vyzkoušel Polar Alignment, zazvonil telefon - volala babička Ivi z práce, že si zabouchla v autě klíče od auta, jestli bych ji nedovezl náhradní :-). To však mohlo počkat do rána.

Přes SharpCap se mi nakonec podařilo dosáhnout přesnosti 4" u severního pólu. Pak už následovalo ustavení na hvězdy. Opět jsem volil 3 hvězdy. Po provedení procedury ale nebyla přesnost bůhví jaká, tak jsem celý proces zopakoval. Nutno podotknout, že oproti minulému pokusu jsem použil hledáček (zrušil jsem jej jako laser) a centroval přímo v hlavním dalekohledu. Nejspíš jsem ale přehlédnul, že jsem nezačínal správně z Home pozice. Jestli to bylo skutečně tím, zjistím příště.

Na M51 ale montáž najela přesně a focení tedy mohlo začít. Nastavil jsem 20 snímků po 4 min a ISO 800. Teplota na čipu byla někde kolem 22-26° C. Po půlnoci přešla M51 meridián a já si vyzkoušel, jak se provádí proložení dalekohledu. Podle návodů stačí znovu zadat stejný objekt a montáž provede flip. Ale nic se nestalo. Najel jsem nakonec na objekt v sousedství a pak zpět. Montáž tentokrát nenajela dobře a já jsem musel pracně hledat stejnou pozici. Než jsem znovu spustil focení, uběhlo 30 min.

Po skončení focení jsem ještě nachystal 15 dark snímků a pak se dal do balení. Ještě před půlnocí se mi dokonce podařilo na 30 min. usnout. Po flipu jsem zkoušel usnout znovu, ale to se už nepovedlo. Sbaleno a odjeto jsem měl v 4 hod. ráno. Ještě zbývalo zavést klíče od auta do Znojma. No v 5 jsem byl zase doma a v 5:15 v posteli. Vstával jsem v 7 hod. ráno a jel na wellness do Maximu v Brně.

Doufal jsem v odpolední spánek, ale jediné, co se mi podařilo byl 20 min. šlofík v autě při cestě domů (neřídil jsem já :-). Večer jsem měl plány ještě na focení ze dvorku, ale vše vzalo za své, jakmile jsem viděl, jak mi do očí perou LED světla z ulice. Ještě za světla se mi ale povedlo dofotit flat snímky z modré oblohy.

Upřímně jsem se moc netěšil na zpracování, protože objektiv nemá kvalitu, aby z něj vylezlo něco pořádného. Navíc mám jen 160 min. dat. Výsledek mě ale potěšil. Vady objektivu se projevují hlavně na jasných hvězdách, jinak je kvalita pro mé potřeby ucházející. Jen kdyby byl objektiv světelnější...

EQ6-R

A je doma. Nakonec jsem se rozhodl pro EQ6-R. Pro montáž jsem si jel do Přerova, kde sídlí ATC Astro. Nejprve se zdálo, že mi ji před nosem někdo vykoupil, ale rychle byla zase skladem a v pondělí 9. dubna po práci jsem si pro ni mohl přijet.

Doma jsem se s ní postupně seznamoval a čekal na ostrý test. Těšil jsem se hlavně na Polar Alignmnet přes SharpCap, pak taky na propojení s Cartes du Ciel a na auto pointaci přes PHD.

Hned v pátek bylo přes noc jasno. Protože bylo zřejmé, že to nebude o focení, ale hlavně o seznamování se, stačilo by mi vyjít na balkon. To u nás jaksi není možné, takže jsem našel vhodnou polňačku u Brna.

Naložit vše do auta nebyla sranda. Montáž, stativ, autobaterie, bedna s příslušenstvím, teleskop, stolek, stolička a batohy. Řekl bych, že vozit všechno tohle a ještě k tomu rodinu překračuje možnosti našeho Ceedu. Ale nechme se překvapit - pokud bych sehnal dobrý přepravní box pro montáž a teleskop, dalo by se snad vše seskládat lépe.

Vyjížděl jsem až v 23 hod. Cesta byla krátká, ale lehce bahnitá. Potěšilo mě, že jsem byl trochu v dolince, takže na mě nebylo vůbec vidět. Nekonala se ani žádná nečekaná návštěva.

Přichystal jsem stativ, dal ho do roviny, osadil montáž a snažil se najít Polárku. Viděl jsem ale jen šedo. Pak mi to došlo - musíš vysunout závažovou tyč. I přes to - stále šedo. Ajo - ještě odkrytkovat. Stále šedo. Stáhnul jsem jas podsvícení - pořád nic. Zbývalo ještě otočit deklinační osu, aby se nastavila správně díra pro průhled, pak už bylo vše v pořádku.

Co mě však zarazilo - z nějakého důvodu (a stejně tomu bylo i u Star Adventurer) je zde číselník, podle kterého se nastavuje pozice Polárky, zvláštně otočen. Abych dostal 0 nahoru, jak má být, má osa zvláštní úhel. Očekával bych, že 0 bude na svém místě v základní pozici, ale není tomu tak. Důvod mi zatím zůstává skrytý.

Nějak jsem polárku nastavil - o přesnost nešlo - chtěl jsem stejně použít SharpCap. Nejprve jsem ale musel zaostřit - tady jsem si pomohl světly z města. V dalším kroku jsem si chtěl srovnat hledáček s hlavním teleskopem a laserem. To bylo velmi zdlouhavé a hlavně asi i zbytečné. Příště bych spíš chtěl použít nějakou jasnou hvězdu a na laser se úplně vykašlat, maximálně ho mít jako příruční pomůcku.

Pak už jsem se pustil do Polar Alignment přes SharpCap. Provedl jsem první snímek, otočil montáž a provedl druhý snímek. Pak následoval dlouhý proces, kdy jsem snažil pochopit, co mám vlastně udělat, abych ustavení zpřesnil. Chápal jsem pokyny, ale nezdálo se, že by mé zásahy něco zpřesňovaly. Vše totiž bylo o citlivosti. Bylo třeba opravdu malých změn - nešlo snad ani o milimetry - aby se ustavení zpřesňovalo. Po několika minutách jsem se ale dostal někam pod 20", což mi pro daný okamžik a první pokusy stačilo.

Pak už jsem konečně přešel k procesu Star Alignment na montáži. Vybral jsem hned zarovnání na 3 hvězdy. Pro nalezení hvězdy jsem opět použil LiveView z SharpCap. První hvězdou byl Arcturus. Docela jsem bojoval s tím, abych si byl jistý, že daná hvězda je opravdu ta, kterou hledám. Arcturus jsem zvládnul rychle - alespoň jsem si to myslel. Následovala však hvězda Dubhe - tady už bylo vše složitější. Zobrazily se totiž dvě hvězdy a po dlouhém přejíždění sem a tam jsem zjistil, že ani jedna není Dubhe. Hlavní hvězdy souhvězdí totiž jsou ještě více jasné. A tak jsem zjistil, že ani Arcturus jsem nenašel správně. Začal jsem tedy celý proces ještě jednou. A už o poznání lépe. Třetí hvězdou pak byla Vega.

Jakmile bylo vše ustaveno a nastaveno, spustil jsem programy. Zapnul a nakonfiguroval PHD2, spustil Cartes du Ciel, zkusil si najet na M51. Pak jsem spustil APT a vyfotil si 4 min. expozici.

O kvalitě optiky se moc mluvit nedá, ale bylo příjemné vidět, že jinak vše funguje (aspoň pro mé oko).

Udělal jsem pár expozic, ale nemělo smysl se o nic pokoušet. Bylo už po třetí hodině ranní. vlhkost výrazně stoupla, únava už se začala projevovat. Zkusil jsem ji ještě jeden snímek Trojice galaxií ve Lvu a začal balit.

Doma jsem byl po 4. hod. Vše jsem nechal v garáži uschnout a úklid jsem nechal až na další den.

Příprava na velký upgrade

Cíl toho roku zní: nová montáž. Přípravy na tento krok začaly nečekaně rychle. Vše začal nevinný email od bývalého majitele mého objektivu Nikon 180/2.8 ED. Objektiv jsem mu nabídl s tím, že pohledám alternativu. Co se mi však zrodilo v hlavě potom, to jsem nečekal.

Kdyby se mi totiž podařilo udat objektiv a prodat i Star Adventurer, chybělo by mi jen pár tisíc na novou montáž (NEQ6, EQ6-R). A tak jsem to spustil. Star Adventurer zmizel hned, objektiv je však stále u mě. A tak čekám, možná ale čekat nebudu a prostě budu spoléhat na to, že se časem prodá.

Zbavím se montáže a objektivu a pořídím novou montáž - ale čím budu fotit? Prozatím využiji refraktor 900/90, na který se práší v Jevišovicích.

Nechal jsem si ho tedy dovézt a dal se do úprav. Na lištu, kterou jsem plánoval uchytit objektiv na Star Adventurer, jsem přidělal kruhy teleskopu. Dál jsem potřeboval předělat hledáček pro pointaci. Ten se mi podařilo uchytit pomocí pásoviny, kterou jsem vytvořil z věšáku na zeď. Vznikl ale problém, že laser, který jsem si připravil na uchycení do sáněk blesku, je blokován právě hledáčkem. Podařilo se mi využít původní hledáček, který jsem rozšrouboval a umístil laser do něj. Jak vše bude fungovat, to se uvidí...ale hlavně - kdy budu mít montáž? A jakou?

Zimní zoufalost

Zima přináší zatím samá zklamání - alespoň co se astrofotografie týče. Nad celou republikou je krom chvilkových oken zataženo už několik měsíců. Potřebuji přidat ještě pár hodin k Orionu a v únoru mám nejspíš poslední možnost.

Těsně po novém měsíci - v pátek - se podle předpovědi mělo vyjasnit. Současně však měla panovat vysoká vlhkost, což znamenalo jediné - mlhy. V Brně to v podvečer vypadalo docela dobře (i když dopoledne dost sněžilo), ale bylo mi jasné, že v poli to bude jiné. Zoufalé časy si žádají zoufalé skutky - takže jsem vyrazil.

Bylo 18 hod. a já se dal na cestu. S ujetými kilometry se opar ve vzduchu zhoršoval, ale stále to bylo únosné. S myšlenkou, že to asi dnes nebude úplně ono, jsem ustavil s menší pečlivostí než obvykle a dal se do focení. Mlhoviny na snímcích byly vidět, ale nebyly tak výrazné jako v předchozích večerech. Kolem 22. hod. jsem to už vzdal, mlha už byla silná a to jsem ještě netušil, co mě čeká na cestě domů. Nebylo vidět ani k dalšímu patníku a domů jsem tak upaloval závratnou rychlostí 40-50 km/h.

Podle všeho to už nevypadalo na další pokus, ale počasí je vratké. Další pokus totiž přišel hned v neděli. Tentokrát bez mlhy a s jasnou oblohou po celou noc.

Opět jsem vyrazil v 18 hod.. Během ustavování, které tentokrát trvalo trochu déle, přijela opět návštěva - známá kontrola revíru, tentokrát i se synátorem. Dokonce jsme se dali do řeči a předváděl jsem prozatímní výsledek foceného objektu.

Konečně se mi podařilo vše nachystat, dokonce jsem zkoušel i vlastnoručně vyrobený laserový zaměřovač. Fungoval do okamžiku, než mi mrazem odešly tužkové baterie. Po hodině focení přišlo nepříjemné překvapení - můj soukromý oblak - kdo z vás to má?

O 30 min. později a po restartu focení se toho už moc nepodařilo, a tak jsem přešel na nový objekt - M81 a M82 - Bodeho galaxie a Galaxie doutník.

Objekty poněkud malé pro mou ohniskovou vzdálenost, ale nic lepšího na focení mě zatím nenapadlo. V 23 hod. jsem se dal do focení - nejprve jsem zkusil 4 min. expozice. U nich jsem ale pozoroval lehké ujetí, takže jsem se vrátil k osvědčeným 2 min.

Poprvé jsem mohl fotit celou noc, ale kolem 2. hod. ráno mi už došel čaj, bylo mi zima (venku asi -7°C). Od půlnoci jsem také zkoušel usnout ve spacáku v autě, ale po hodině jsem to vzdal. Oči trochu odpočly, možná jsem i chvíli zabral, ale víc to nešlo.

Uvidím, co přinese výsledek. Je mi líto, že se mi nepodařilo posbírat dostatek hodin na Oriona, možná na podzim přidám další.

Teď ale musím přijít s vhodným objektem na jarní focení...

Aktualizace: Doma jsem zpracoval všechna dosavadní data. Ke cca 100 snímkům po 120 sekundách jsem přiložil i 40 snímků po 15 sekundách. Vůbec poprvé tedy kombinuji různé časy pro potlačení přeexponovaných míst.

Pro porovnání čistě 120 sekundová verze:

No a po dofocení dark frames a bias frames pro ISO 800 u rodičů jsem mohl také zpracovat M81 a M82. Jedná se o výřez, jinak by to bylo opravdu malé.

Nečekaná návštěva a jak jsem málem neodjel

Od posledního focení uplynul měsíc a za celou dobu stálo počasí za prd. Touha přidat další hodiny k předchozímu objektu (M42) ale byla velká a tak jsem vyrazil, i když jsem věděl, že to na moc dlouho nebude. Páteční večer sliboval vyjasnění jen na pár hodin - chvíli to vypadalo, že do půlnoci, pak do 22. hod, pak do 1. hod. Ale mělo být jasno a to bylo nejpodstatnější.

Podařilo se mi vyjet kolem 18:20, na místě jsem byl po 19. hod a kolem 20:00 jsem už začínal štelovat záběr. Jednalo se o premiéru nové trakční baterie. Rád bych ji nechával v autě, ale nebyl jsem si úplně jist, jak to bude probíhat s novým zdrojem a vším, co jsem si vyráběl, tak jsem ji hodil na tašku, do pole kousek od auta.

Zábava bylo také skládání stolku. Připadal jsem si jako v grotesce, jak se mi smýkal v rukách a protáčel a neustále rozpadal. S pomocí pár peprných slov se ale nechal přesvědčit. Poznámka: Stolek s těmito nohami není vhodný na zledovatělou zem. V podstatě si jezdil, kam chtěl, dokud nenarazil na nějakou překážku.

Během čekání na poslední testovací snímek jsem si všiml, že k poli odbočuje auto - doufal jsem, že jen zastaví na kraji a pojede zpět - jelo však dál. Bylo mi jasné, že pojede kolem a že se nejspíš i zastaví. Odbočil dokonce úplně do mojí uličky, aby si na mě posvítil. Už jednou se mi něco podobného stalo, byl jsem tedy nervózní jen trochu, doufaje, že se jedná o podobnou situaci. Pán vystoupil z auta a pozdravil. Jak jsem se dozvěděl, tak šlo jen o kontrolu revíru, potažmo pozemků, jestli se zde neděje nějaká pytlačina nebo nějaká nekalá aktivita na pozemku. Jakmile jsem ho ujistil, že jen fotím, rozloučil se a odjel.

V 20:20 jsem spustil plán focení - poprvé pomocí AstroPhotography Tool -  a usedl do auta ke svačině, čaji a seriálu. Vše vypadalo dobře, až do nějaké 21. hod. Vyrušil mě zvuk PHD o ztracené hvězdě. Vykoukl jsem z auta, abych zjistil, že jsem dofotil - obloha byla zatažená. V naději, že by se mohlo vyjasnit, jsem ještě 20 minut čekal. Opravdu se vyjasnilo. Rychle jsem znovu najel na cíl a spustil expozice. Nestihla se dokončit ani první a oblačnost opět nastoupila. Tentokrát jsem už nečekal a začal balit.

Už při vybalování jsem při chůzi po poli pozoroval, že pole je sice zmrzlé, ale lehce se boří. Před odjezdem jsem naházel vše do auta, usedl za volant a dal se k odjezdu. Jenže, nic. Kola se točila, auto stálo. Zaparkováno jsem totiž měl tak, že jsem stál napříč cesty (abych kryl sestavu před větrem, ale nakonec "foukalo" z druhé strany - d'oh) se zadními koly na kraji pole a předními na cestě s namrzlým sněhem. Během stání se zadní kola zabořila a přední kola prokluzovala na ledu. Trochu jsem znejistěl, ale začal jsem vymýšlet své možnosti.

Předpovídaje možné problémy se sněhem (i když kolem nebyl skoro žádný, až na namrzlou cestu) jsem s sebou bral i řetězy. Mohl jsem také zkusit odstranit led pod předními koly. Možná bych se i dočkal další návštěvy :-). Ale vzpomněl jsem si na jednu lekci od svého táty, kdy se se zabořeným autem dostal ze sněhu rozhoupáním. Cítil jsem, že auto lehce popojelo, ale asi jen o pár centimetrů. Takže jsem se takto opakovaně rozjížděl a povoloval a postupně nabíral větší sílu zhoupnutí. Najednou bylo cítit, že už by to šlo. Šlápl jsem na plyn a s hrabáním se konečně dostal z pole pryč na lepší cestu. Celé to trvalo asi minutu, maximálně dvě, ale bylo to pro mě dost dramatické :-). Díval jsem se pak ještě, co se vlastně stalo, a potvrdilo se mi, že auto se opravdu zadními koly bořilo.

Byl to příjemný večer, teplota ideální - kolem 0°C, v podstatě bezvětří, bez mlhy, bez Měsíce, jen ta obloha mohla vydržet dýl....

Fotek mám 14x2 min., ale doufám, že se počasí umoudří a brzy přidám další. Zatím to ale nevypadá...

Náhrada za PowerTank a tunning astrokufru

Že budu kupovat větší baterii, jsem věděl už v okamžiku, kdy jsem vyráběl rozvaděč pro 12V. Po Vánocích se mi sešlo dost peněz, abych si tedy dopřál dražší dárek. Baterii jsem vybral trakční s kapacitou 90Ah v ceně kolem 3000, k tomu nabíječku za zhruba 1800 - plně automatickou, tedy i s možností nechat baterii zapojenou několik týdnů.

U rozvaděče jsem ještě vyměnil přívodní kabely za větší průřez - z 2.5 mm2 na 4.0 mm2. Místo 12V koncovek jsem kabely zavedl přímo do rozvaděče a pro napojení na baterii použil krokosvorky.

Můj astrokufr byl dalším projektem, který byl rozdělaný delší dobu. Lámal jsem si hlavu, jaký materiál použít pro výplň. Molitan byl v podstatě jediným, který jsem byl schopen rozumně sehnat, takže jsem jej objednal. Bral jsem 2x1 m tloušťku 3 cm - antracitový s vysokou tuhostí - a 2x1 m vlnkovitý s tloušťkou 3/2 cm - také antracitový.

Jako kufr mi slouží box na nářadí na kolečkách, vnitřní rozměr zhruba 50x30 cm, výška kolem 40 cm. Všechny své věci jsem naskládal do dvou pater. Ve spodním patře tvořeném 3 pláty je vše ke StarAdventureru, hledáček, kulová hlava a vyhřívací jednotka.

V horním patře ze 2 plátů je využita jen polovina a v ní je foťák, objektiv a kamera. V druhé polovině je pak rozvaděč a kabely.

Díry jsem vyřezával odlamovacím nožem a jednotlivé 3 cm vysoké díly jsem na sebe lepil Chemoprénem.

Astrofoto 2017

Rád bych si dělal přehled, jaké vybavení jsem měl na začátku každého roku. Případně jaké jsem měl cíle a výsledky.

Rok 2017 byl pro mě vstup do astrofotografie. Na konci roku 2016 jsem řešil, že pokud se chci věnovat astrofocení, nejlevnějším způsobem bude levná, ale použitelná montáž. Z toho důvodu jsem pořídil bazarovou montáž StarAdventurer. Problémy s tímto konkrétním kusem jsem popisoval v samostatném článku. Jinak StarAdventurer rozhodně nezklamal.

Montáž stála nejprve na stativu z EQ2, následně jsem koupil stativ Giottos.

Měl jsem tedy montáž i foťák, ale měl jsem jen širokoúhlý objektiv 35mm. Nejprve jsem si půjčoval objektivy, kde jsem mohl (105mm, 200mm), následně jsem zakoupil starý manuální objektiv Nikon 180/2.8 ED.

Nesmím zapomínat na software výbavu - pořídil jsem PixInsight.

V druhé polovině roku jsem pořídil pointaci - šlo o hledáček 50mm, barevnou kameru ZWO ASI 120MC a stativovou hlavu Triopo. Díky pointaci se mi zmenšil odpad fotografií snad na 0% (fotím jen 2 min. expozice).

Postupně vylepšuji a dokupuji příslušenství. Nejprve přijde výroba vyhřívání, následně napájení pro Nikon.

Velkým skokem je pak přechod na Canon 600D - musím tedy vyměnit adaptér baterie, abych mohl připojit 7,5V z PowerTanku. Nezbytný je také adaptér pro Nikon objektiv - zatím mi zůstal a vzhledem k tomu, že se osvědčil, asi zůstane i nadále.

K tomu přibyla nějaká drobotina - astrostolek, kapsa pod stativ, laserové ukazovátko, obal na objektiv, stativová objímka pro objektiv, nové ruční spouště pro výrobu sériového kabelu a určitě ještě na něco zapomínám. Byl to rok ve znamení mnoha nákupů a nečekaných investic (díky mojí ženě, která to dovolila :).

Stále vše napájím z PowerTanku 7Ah, ale ten má jen dvě autozásuvky a já pořídil ještě adaptér pro Lenovo notebook (je leden 2018 a ještě nedorazil). Potřebuji tedy rozvaděč a ten si také vyrábím. V plánu je pak přechod na velkou autobaterii s pořádnou kapacitou - zvažuji kapacitu mezi 45 - 90 Ah.

Na začátku roku jsem si přál, abych konečně byl schopný fotit některé deep-sky objekty - hlavně ty velké. Největším snem byla M31 - Galaxie v Andromedě. Tento objekt jsem si splnil, ale určitě se na něj zaměřím znovu. Kromě M31 to bylo ale mnoho pěkných objektů a fotek a zážitků pod tmavou oblohou.

V dalším článku zkusím ještě sepsat rok 2016, který byl úplným začátkem, jestli se to vůbec dá tak brát...

Přikládám orientační seznam cen, který by žena raději neměla vidět:

• StarAdventurer - 8000
• stativ Giottos - 3000
• objektiv Nikon - 9000
• PixInsight - 7000
• hledáček - 1000
• ZWO ASI 120MC - 3500
• stativová hlava - 800
• vyhřívání - 500
• napájení pro Nikon - 500
• Canon - 6000 (Nikon prodán za 8000)
• napájení pro Canon - 200
• adaptér pro objektiv Nikon - 400
• adaptér pro Lenovo - 300
• rozvaděč - 1500