Kdyby mi někdo na začátku roku nebo i prázdnin řekl, že se ještě v jejich půli podívám do Národního parku Poloniny, věřil bych mu jen těžko. Jedno pondělí se však ozval kamarád, jestli s nimi nechci zajet do Tater. Už delší dobu jsem si pro sebe říkal, že dovolenou na Slovensku bych někdy v brzké době rád, tak proč ne hned. S dětmi by to bylo těžké, ale pánská jízda, to je něco jiného.
Hned se mi však hlavou začal honit rozšířený plán. Od Vysokých Tater to na východ Slovenska není už tak daleko. Jsou to sice pořád víc jak dvě hodiny, ale to je stále o dost méně než osm.
Cestou jsem kolegům tuto myšlenku nadhodil a nebyly vyloženě proti. Vše bylo rozhodnuto po prvním zdrcujícím treku, který nás zanechal nepohyblivé. Tak jsem se tedy shodou všemožných náhod ocitnul v sobotu večer za krásné a jasné noci v NP Poloniny u obce Runina.
Nebral jsem s sebou žádnou montáž ani dalekohled. Jen stativ a bratrův Nikon D600 a 35mm objektiv f/1.8, pomocí něhož jsem začal fotit panorama.
Už fotky za soumraku ukazovaly, že obloha bude opravdu krásná. Dojem kazila jen rozsvícená vesnice. Jak hodina pokročila, bylo zřejmé, že dojem zůstane zkažený, protože světla nezhasla. Důvodem bylo zřejmě probíhající posvícení a lidé bavící se v ulicích.
Bylo však třeba pracovat s tím, co bylo k dispozici. Od zhruba 22:45 jsem začal fotit panorama a skončil po více jak hodině s asi 80 fotkami.
Během noci jsme i jen tak leželi a kochali se nádhernou oblohou. Čas od času přelétl meteor, nejspíše ze začínajících Perseid. Po půlnoci se už dostavila únava a byl čas na návrat do kempu.
Přímo na místě mi obloha nepřišla o mnoho temnější, než jakou ji znám např. z mého oblíbeného místa u Znojma. Vše jsem docenil až v okamžiku, kdy jsem se ke Znojmu opět vypravil. To mi zdejší obloha přišla nějaká moc modrá...
Doma ještě zbývalo panorama složit. Poprvé jsem si také vyzkoušel 360° reprezentaci...
Na závěř asi jen dodám své předsevzetí, že Poloninami to vše jen začíná...
Žádné komentáře:
Okomentovat